Novy den, nove mesto

a je tu novy den, spokojeny zeleny ctvrtek. jedna hodina odpoledne, jeste jsem nebyla venku, tak nemuzu podat aktualni zpravy o pocasi, ale brzo budou.. dopredu rikam, ze dnesni post bude celkem vymaz, tak pokud cekate zazraky, prominte deti, neprijdou.

jeste bych se mela aspon pohledem pres rameno ohlednou za poslednimi okamziky ve svycarech. prochazka k rece se velmi povedla, teda pokud nepocitam ten ohromny zkopec, ktery sem musela sejit, abych se k ni dostala. noo a pak uz zupa. naskytl se mi krasny pohled na zhodnoceni vsech svycarskych skupin obyvatelstva. na lavicce hned zpocatku dva milenci, vasnive po sobe plazici se, po leve strane pocetna sbirka mistnich duchodkyn, zhave probirajicich drby (samozrejme z jejich chrochtani sem toho moc nepochytila, ale predpokladam, ze duchodci jsou vsude stejni), pak i pilni studenti rozvalujici se na trave s hlavou zaborenou v ohromnych bichlich. jdu dal, dalsi milenci, tentokrat jen ve spodnim pradle na lezaka, radsi si jich moc nevsimam, ale co ten osmdesatilety deda vedle? dal uz bezci, skejtaci, milion dvacet tisic pejskaru, jejichz milacci radi vykonavaji velkou potrebu primo me do cesty.. s usmevem prijimam omluvy (asi?) a jdu dal. po prejiti mostku, nasleduje delnik, ktery se stara o mistni lesik u reky, rekneme, ze jaro na nej taky pusobi, tak si trochu zapnu bundu vic ke krku a pridam do kroku. sedam si na lavivku do stinu, sotva dosednu, uz po me skace pes dvou gayu, jeden z nich ma velmi krasny krouzek v nose.. asi takoveho stylu a rozmeru jako mivaji byci. naproti rybar stojici po pas v ledove vode marne se snazici o ulovek.. (jsou vubec nejake ryby 1 km za vodni elektrarnou??) opodal dva pary nudistickych duchodcu se rozhodli smocit se ve vode.. tez zjistili, ze jeste to nebude nic moc. tak nejak si rikam, ze uz jsem toho videla dost a jsem vice nez ready na odjezd. rychle vyhopsnu do kopecka, dobalim veci, neco slupnu, nachystam si svacu a valim na bus.

pomalu zachazelo slunicko a ulice se staly temnejsimi, na nadrazi se mi libilo cim dal min (nadrazim rozumej parkoviste s cca 6 autobusy vetsinou do/z jugoslavie, bulharska a rumunska, a malou prosklenou budkou - tzn. cekarna). spolecne s mymi kolegy, jak jsem brzo pochopila vetsinou ruske narodnosti jsem cekala cim dal netrpeliveji.. po 15 minutach prijela ma zluta spasa, sedla jsem si k okynku (haha, konecne je moje), a zacala usrkavat cokoladicku.. pohoda na entou, ktera skoncila az v mnichove, kdyz si ke mne prisedla postarsi pani, nastesti se prilis nedozadovala sveho sedadla u okynka a ja vytuhla az me mrzelo, ze neuvidim pana prstenu a pana a pani smithovi.. rychle probuzeni na hranicich, a pak az v praze, kdyz me ma spolucestujici a ja se natahla jak ten veprik pres vsehny sedadla..

brno, 7:30 uaaaaaaaaaaaaaaaaaah, konecne na miste. vypadavam z autobusu a sinu si to co nejrychleji dom, do sprchy.. no a pak v deset pro vyplatu, ale i po ni bez penez a na tri do prace. vsechno probiha klasicky, o ctvrt na sedm uz cucim doma.

no ale vecer zacina nabirat nebyvale obratky s parem vytekovych zprav (lenka uz tak vytecena, market kasle na kresbu). tak jeste pred husou valime do rockinu na mk3r, kde sklizime ovace za jeho objednani a vypiti. dal uz dej bude jen v bodech, protoze unava, nedostatek jidla a dostatek rumu udelali sve. nabirame lenku doma a hura do husy. tam narvano, ucho zpocen nejevici zajem o nase vyrovnani dluhu v podobe panaka, cerny je pas na cele care a kminek to uz nezachrani.. jedinym vrcholem husiho vecera je nekonecne usili o koupi ruze pro lenku pozvolna vytekajici az ze dna. score score score! a muzeme to utahane jak tri cipove zabalit jeste pred pulnoci. postel jako moje fata morgana. a pak uz jen chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

jo a abych nezapomnela zvecnit po sazku s market, ohledne vikendu a dosazeni treti mety s ondatrou.. jde tu o flasu panove a damy...

a ctvrtek je relax a relax a relax. az do tri ve znameni nic nedelani, teda nemela bych opomenout zdarne rozlozeni a slozeni hlavolamu, se kterym maji nekteri stale problemy, ze market?! no a po praci je na programu bohaty husi program az do vecera s posledni sanci pro cerneho, jinak budu do konce zivota oddana jinemu cernemu - jozkovi.

omlouvam se hluboce za pasovcovy prispevek, pokusim se propriste s tim neco udelat.
cus bus

moudrost dne: ZATIMCO CLOVEKA ZERE KDEJAKA HAVET, JELENI SE KLIDNE PASOU

countdown: 5 hod 25 min

zdravicko,
mame tu dalsi krasny den v zurichu, tentokrate posledni..


pondeli 12.3.

vcerejsek byl ve znameni dlouheho spanku a dopoledniho nicnedelani s koncem kolem jedenacte hodiny. to bylo znameni k ne zrovna dlouhe pouti do ne zrovna blizkeho klotenu s cilem navstivit nejake to pribuzenstvo. konkretne teticku se strycem. dorazila jsem s lehkymi zmatky kolem jedne, po rychlem privitani nasledoval jeste rychlejsi obed, kdy strejdovi koncila poledni pauza, tak valil zpatky do prace, skoda, ze jsem ho nevidela dyl, urcite by byla sranda.. no neva.. tak jeste s tetickou sme dorazili jidlo, narvali pradlo do pracky a vyrazili na prochazku s cilem kavarna. sli jsme lesikem, sli jsme mytinkou, sli jsme palouckem i sli jsme po ceste. nekdy behem techto okamziku, jsem si uvedomila, ze cas nestoji.. dcery tohoto parku jsem vzdycky povazovala za stejne stare jako jsem ja a behem ruznych diskuzi jsem si dnesni den uvedomila, ze jim je 25 a 27 a to ja prece jeste nejsem tak stara!! to prece ani nemuze byt mozne, jak ty lidi kolem starnou a ja zustavam porad stejna.. nebo ze by ne? ale to by bylo na dlouhou uvahu...
po asi triceti minutach jsme dorazili na misto - sportovni klub bassersdorf, v jehoz suterenu byla samoobsluzna kavarnicka, ja ochutnala bilo cokoladu, kterou sem si sama navarila.. byla lahodna :) no, ale to neni tak podstatne, ze? sedeli jsme asi dalsi hodinku na terase, kde nas radne opekalo slunicko, ja ackoli jen v lehkem svetriku jsem se citila jak prase na rozni. cestou zpatky mely nase nosy moznost vyzkouset si "na vlastni nos" vuni cerstve podelaneho svycarskeho pole.. nadhera! ale jak by rekl rolli: ale mleko mate radi, ze?!? tos tak. kolem ctvrt na pet uz sme zase sedeli doma a ja se pomalu vypravovala na vlak s novym rozhodnutim jeste se zastavit v oerlikonu na nakupy. jak jsem si vzala do hlavy, tak se taky stalo.. vysledkem je moje nova krasna jarne-podzimni bunda! urcite me v ni co nevidet uvidite..


utery 13.3.
dnesni den zacal nezvykle brzy. i kdyz... vstavani o pul devate s tim, ze nejpozdeji za hodinu musim vyrazit do mesta dorazit sve posledni penize za neco, co by mi fakt udelalo radost. no a kdyz je ta moznost, proc nevyuzit stejne jizdenky, kdyz plati az do poledne, ze; takze tak to bylo, vysadek na bahnhofstrasse, hlavni centrum nakupu v zurichu, kde muzete nalezt cokoli od "svoncarny" az po pradu, chanel, diora a tak dale. prochazela jsem to asi hodinku s hned tremi postrehy:
1. miluju zurich!
2. mam novou kabelku
3. pestalozzi byl svycar
no a kolem dvanacte uz jsem byla doma, vykoupala se, zacala si balit veci a slupla obed.
jeste me ceka odpoledni prochazka podel reky limmatu a kolem seste bych mela zacit stepovat na nadrazi..

sbohem a satecek

Dovcaaaaaaaaaaaaaa

zdravicko ze svajcu!

tak a je to tady, konecne po stopadesati letech jsem na dovolene! yay jak ja si to uzivam! odpocinout od lidi, prace, skoly, stresu, starych mist.. doufam, ze me tech pet dni vytrhne z sedocerne nalady poslednich dnu v brne. takze od zacatku.


patek 9.3.

cely den ve znameni odjezdu v 21 hod. dopoledne odjel andy, zuza zalehla, ja s market sme poobedvaly a vyrazily na rozluckove posezeni jiz tradicne do husy. namluvilo se toho dost.. a stalo taky. s cisnikem prezdivany jednoduse cerny sme se domluvili na lehkou soutez v piti.. too bude jeste zajimave, novi pratele na obzoru. potom prijela vzacna navsteva z ostravy (nebo vizovic, jak chces) samotny petr, ktery nebyl lidskym okem ba dalekohledem spatren skoro rok. takze tak. zabavka byla. v 20 me market doprovodila ke grandu a ja hupsla na zluty bus smerem do raje tentokrate s oficialnim jmenem zurich, svycarsko.
prvni dojmy z busu: nesedim u okynka.. ach jo, to neusnu..

sobota 10.3.

ale jo, se spankem to nakonec nebude tak zle, jeste pred hranicema vytuhnu az me mrzi, ze pelisky nedodivam az do konce. pri prvni zastavce na uzemi nemecka, mnichovskem letisti, zatlacim slzu pri vzpomince na to, co se tu vsechno stalo a kam tak obvykle mam namireno, kdyz se na tomto miste nachazim.. ach jo.. v centru mnichova vystoupi dobre tri ctvrtiny autobusu vcetne moji spolusedici, tim padem se mi naskyta nekonecny luxus dvou sedadel (konecne to u okynka!!!). toho samozrejme hned vyuzivam a vytuhnu minimalne na dve hodiny. probuzeni jiz za svetla, temer na nemecko-svycarskych hranicich. ale jeste casu dost, pochrupuju dal. celou noc prselo, ted zacina snezit. premyslim, jestli nebylo lepsi zustat v proslunene jarni ceske republice a v myslenkach premytam nad obsahem sveho zavazadla, zda mi bude schopen nabidnout dostatecnou tepelnou izolaci.. kousek pred zurichem si poopravim oblicej, aby zurich byl schopen me vubec akceptovat.. chmurne myslenky jsou vsechny pryc, je nadherne, dokonce i v tricku. aa, tady to uz poznavam, zurisske nadrazi. jeste sbohem nasemu slovenskemu stewardovi a cus bus tady me mate.
po lehkych problemech pri kupovani listku na salinu a rozmenovani penez jsem dorazila do sveho docasneho utociste.. nazivejme ho pracovne gia (prvni tri pismenka nazvu ulice, ktery by se mi ani na radek nevesel, tudiz si ho ani nepamatuju).
rychle privitani, sprcha (a uz se citim jako clovek), obed (cim dal lepsi). prijela jedna z mych pribuznych a vyhodila me ve meste, abych to mela bliz k jezeru. noo prochazka krasna to jo, jezirko, lavecky, trava, zahrady, sochy, fontany, vse obklopeno potem mesta na jedne strane, zelenymi kopci na strane druhe, zasnezenymi alpami na strane treti a honosnymi sidly na strane ctvrte. prochazka mi ubrala asi 2 hodinky, pak uz utahana k smrti sem sedla na ssalinu a jela domu. kolem seste jsem dorazila, hodila do sebe chleba a usnula na gauci.. probuzeni v osm a nasledny presun do postele (tak prece jen noc v autobuse zanechala stopu).

nedele 11.3.

po definitivnim probuzeni kolem pul devate, nejake te hygiene, snidani a podobnym nezbytnym ukonum jako vyhlednuti z okna a milemu zjisteni, ze venku je OPRAVDU nadherne (slunicko pralo do okna jak uprostred leto), sem vyrazila na vylet. cil: rozhledna a televizni vez nad zurichem. ale nejdriv salinou pres cele mesto, a pak uz velmi prudkym kopcem az na vrch, prevyseni 90 metru. po 40 minutach dosahnuto cile. na kopci nadherne svitilo slunce, bylo cim dal tepleji diky postupujicim hodinam. tak a jeste vylezt na tu rozhlednu. zadna velka streka, to ne, ale na vrcholu bez zimni bundy bych byt nechtela, silny vitr mi nechal vtipne zamrznout usmev na rtech a jeste se postaral o to, ze jsem vypadala jak nejvetsi poseroutka, kdyz jsem se zuby nehty drzela, aby me neshodil dolu.. proste to hodne foukalo. ale vyhled stal za to. nasledne spocinuti v otevrene restauraci u paty rozhledny byl jiz tresnickou na dortu.
cesta zpatky utekla rychle, ale zvlaste me kolena na ni jen tak nezapomenou. dost se bourily a nelibilo se jim jit z kopce, ktery je tak prudky a jeste ted mi to bolestive pripominaji. prisla jsem do gia kolem ctvrte, ale po jidle a rozvaleni se na gauci jsem uz nenasla silu na dalsi vychazku.. a ted nazrava idealni cas na rozvaleni se do postele a usnout sladkym spankem..

zijte blaze, vytirejte saze