Nasledujici prispevek je diky mnozstvi obrazku vhodny i pro analfabety a deti do 6 let

zdravicko vsem,
mam par novinek, vetsinou negativnich, tak si je necham pro sebe a rozepisu se pozdeji, protoze tento prispevek je zamyslen jako vyhradne obrazkovy. jen o jednu se podelim: k poslednimu tohoto mesice se stehujeme z hermosy beach, tzn. domku na plazi zpet na big bear. takze si muzete snazat moji adresu, kterou jsem horentne rozdala a pokud jste NAHODOU zamysleli mi neco poslat, tak vam pozdeji, az budu vedet nejakou novou, tak dam urco vedet.

ale uz k tem obrazkum. je to takova vsehochut, prvni jsou obrazky z rybareni na jachte, jak jsem o tom psala nekdy v cervnu, pamatujete?


kate rybarici, nic nechytajici


sean rybarici (muj oblibenec z trojcat)


brendan (ala mister drama queen)


pamatna a nezapomenutelna joan


joan (v pozadi) s anne, bez ktere bych tady nebyla, ale hlavne bych to bez ni tady neprezila vic jak tyden


a to jsem ja jeste bila jako stena, ale jeste ne z morske nemoci (zacatek plavby)


deticky ve skateparku


a tady je dalsi pamatna a nezapomenutelna osoba - babi (vlevo), ktera nas minuly tyden byla navstivit a dojmy uz ne tak pozitivni jako kdyz jsem ji videla minule, kate (uprostred) a patrick coby starsi bratr trojcat, pekny vylupek


toto je vsuvka, dite je matthew, ktereho jsem hlidala uz coby 9. mesicniho i rok pote. ted uz je pekne vyrostly, beha a mluvi!! v pozadi jeho matka deirdre (dvojce anne)


to jsem ja na stare fotce, kdy jsem jeste mela svoje stare vlasy (byla jsem se ostrihat, poprve v zivote na me hlave pracovaly dve holicky NARAZ, vietnamky a vysledek je, ze vypadam jak hitler, takze je mozne, ze toto je ma posledni fotka nez mi vlasy dorostou ;))


v tomto dome v san clemente bydli allen a anne, jeste ma jedno patro, ktere tady nejde videt


a to je muj milacek a spriznena duse jmenem max (pes anne a allena)


molo v san clemente


jizni cast san clemente


pohled z mola, opet san clemente

doufam, ze se vam fotecky libily, pozdeji prijde i nejaky textovy prispevek. a jen tak by the way, co takhle jedno denne skocit na stranku new oakladu http://new-oakland.myminicity.com. dik jak cip! pokazde pribyde jeden clovicek, no neni to roztomile?

YOU HAVE TO CRAWL BEFORE YOU LEARN TO WALK

Mam to uz za sebou

pred nekolika okamziky jsem se vratila z downtownu, kde se konalo ono dlouho ocekavane preliceni. s vysledkem takovym, ze se zadne preliceni nekonalo. jsem zklamana. ale abych zacala od zacatku, soud zacinal neprijemne brzy v 8:30, coz znamenalo velmi brzke vstavani, spolecne s joan jsme nabraly babi a vyrazili jsme do centra deni. v soudni mistnosti bylo to rano k projednani hned nekolik rozvodu (cca 8). pred zacatkem mi bylo receno, ze joan hodla navrhnout peci o decka jen dva vikendy v mesici. ze by to pro me znamenalo cestu domu? mmmm. prvni kauzy zacaly pohodove, kazde stani tak zhruba 15-20 minut. a pak zacaly ty osklive rozvody. napriklad dvojice rusu, kdy manzelka mela prekladatelku, takze evidentne jeji anglictina nic moc, manzel zjevne zamoznejsi, ale taky spatne mluvil anglicky. nicmene v tomto stani letala vetrem slova jako domaci nasili, nacez manzelka unesla dite a byla i ve vezeni kvuli tomu a podobne. no vesele. nekteri lidi jsou proste nepoucitelni. v nasledujici kauze se dokazaly pravnicky hadat pul hodiny o tom, jaky ma manzel prijem, kazdy totiz jinak chapal informace na vyplatni pasce. achich achich. ja jsem sedela v soudni sini spolecne s babi a prihlizela vsem temto kauzam, zatimco pravnici, joan, mike a anne diskutovali za dvermi. nakonec probihalo velke podepisovani papiru a podobne behani za asistentem soudce nebo jak bych ho mohla nazvat. jasne znameni, ze se neco deje. a taky ze jo. doslo k prozatimni dohode obou stran, ktere potrva do dalsiho soudniho stani (pry posledniho) dne 10. zari. mimochodem se ujednava to, ze decka budou v peci matky od stredy do nedele, coz je o jeden den vic, nez doted. tzn. jeden pracovni den navic pro me. ach jo. s tim, ze samozrejme nic neni definitivni a pravdepodobne bude zmeneno onoho 10. zari. to je ale skok, co? z vikendu jednou za 14 dni na 5 dni v tydnu. tos tak. clovek proste musi premyslet, co ma ten mike za lubem, kdyz dneska mohl vyhrat deti do sve pece, ale dobrovolne se jich temer vzda behem celeho leta. hmmmm.

jdu si trochu odpocinout, jsem z toho vseho uplne uondana.
see ya later aligator

SPADNOUT Z DOBREHO KONE STOJI ZA TO

Byt ci nebyt?

tak to je otazka, ktera mi opet vyvstala pred nekolika dny a od te doby se ji nemuzu zbavit. zustat ci vratit se? nejsem ani v krizi ani zdepla, jen se tak nejak snazim racionalne vysvetlit, co je lepsi. mate nejake tipy? stejne mi bude vetsi napovedou az onen dlouho ocekavany osudny den D aneb den soudu, ale nejak se mi zda, ze cas, ktery toto datum ukraji se vlece a vlece. tzn. ze mimo deti se staram o VELMI plactivou joan a uklidnuju ji, ze vsechno bude dobre.. ale jista si tim teda nejsem, protoze i pres pozitivni report od socialni pracovnice, ktera tvrdila, ze matka by decka klidne mohla dostat do pece, tak ted tak nejak prosakuje vsemi smery, ze otec asi dostane 80 procent a joan 20. to je kazdy druhy tyden. tak to jsem faaakt zvedava, mam tak nejak pocit, ze se blizi konec meho pobytu, ze by predtucha? a mimo nervu kolem decek zacaly byt velkym problemem penize, ktere, jak se zda, joan nema. ale jde videt, ze v zivote nesetrila, nakoupi spoustu kokin, a pak se najednou pozastavuje, jestli koupit konzervu za 3 dolary nebo 3.25. nechapacka, ale neva. hlavne doufam, ze mne bude platit, ostatni me az tak nezajima ;) teda jidlo je taky lepsi, kdyz je lepsi. ale co uz. whatever.

nevim, jestli jsem se v minulem prispevku zminila, ze me ceka tento tyden volno, protoze mela prijet joanina kamoska. pozdeji jsem se dozvedela, ze prijede se trema deckama.. uff, barak v hermose zazije, co jeste nezazil, malicky pribytecek sotva unese soucasny pocet obyvatel, natoz pak o ctyri vic minus jeden (ja). uz jsem mela plany, jak svou dovcu stravim, v san clemente, uz jsem mela domluvene s allenem, ze mi pujci auto, a muj plan byl, ze pojedu nakupovat nejake haderky do velkych obchodu. no nicmene ve stredu rano se dovidam, ze mila kamaradka prijede az v patek. no co uz, dva dny prace neuskodi, apon dostanu pulku svych penez. ale co se nestalo, v patek rano ona nemila pani napsala SMS, ze prijede az v nedeli! jaka ludra! cely tyden mam sbalenou pulku veci v batohu, abych byla pripravena kdykoli odjet. a s kazdym odlozenym dnem vybaluju aspon drogerku. grrr

do soudneho dne zbyvaji ctyri dny a ja nutne potrebuju nejaky soudni outfit, kdyztak to ojebu a pujdu na protest v jeanach. who cares? zitra prijizdi babi, aby se zucastnila nedelni oslavy narozenin trojcat, tak doufam, ze ja to nebudu muset pracovat, kdyz to ma byt muj volny den, tak bych se svezla do san clemente a stravila tam aspon par dni. vlastne jen pondeli a utery rano. no uvidime, co je lepsi. uz budu koncit, bude papuuuu.

mejte se hezyk a doufam, ze aspon nekdo oceni, ze tohle je uz druhy blog behem tydne. jsem dobra, co? (o kvalite prispevku prosim pomlcime)

DONT KNOCK ON DEATHS DOOR. RING THE BELL AND RUN! HE HATES THAT

Time is coming

jsem ostuda, priznavam, uz je tomu skoro mesic, co jsem zadala posledni prispevek. stydim se a nehodlam se vymouvat na okolnosti, proste se mi nechtelo psat zazitky, protoze jich bylo dost, tak ted je jich jeste vic, ale na druhou stranu jsem nektere mezitim zapomnela.

musim rict, ze uplynule tydny se muj postoj k tomuto mistu hodne zmenil. po tom, co mi tak vyletly nervy se mnohe zmenilo a vse se uklidnilo, zacalo mi to tady utikat. vetsinou diky tomu, ze jsem zacala travit min casu o samote, a vic casu s allenem a anne v san clemente. tez diky nim jsem zacala opet popijet, takze usmev na rtech byl hned dvojnasobny. moje nadseni a stesti trvalo neco pres dva tydny, posledni tyden zase uvazuju o odjezdu. ale k tomu vsemu se jeste dostanu.

me alkoholicke obdobi zacalo v patek trinacteho, kdy jsem lezela v posteli, hledela do stropu a prosila o smilovani bozi, cehoz si vsiml allen a vzal me do irske hospudky. necekane tam cepovali plzen, kterou jsem s nadsenim vydundala behem asi 10 minut. kazdopadne jsem se zase citila jako clovek po dlouhe dobe, i kdyz se mi allen celou dobu vysmival, jaky je muj zivot mizerny, zadny alkohol, zadny sex, a vsude joan a trojcata. verim, ze jsem mu prodlouzila zivot o nekolik let, smal se tak, az mu slzy tekly. a ja kupodivu neupadla do deprese. tak jsem do sebe vrazila asi tri piva a vraceli jsme se domu.

ve stredu 18. cervna koncila deckam skola. ja tento den nevitala s nadsenim, ale spis s hruzou toho, ze decka s nama budou travit vic casu. ale kupodivu me obavy byly naprosto liche, dokonce je to vetsi pohoda, protoze nikoho nemusim vyhanet z postele pred sedmou. ten ranni shon byl vubec nejhorsi. takze ted se kazdy muze probudit kdy chce a ja mam dokonce cas se v klidu osprchovat a namalovat. no nicmene hned ve stredu, kdy decka dostaly neco jako vysvedceni jsem vyrazili k joaninym rodicum do severni kalifornie. nebyla jsem seznamena vubec s nicim ohledne cesty, tak jsem si na netu nasla, ze cesta trva 6 a pul hodiny. ok. z redonda jsme vyjeli asi kolem druhe, cesta byla umorna dvojnasob, rizeni bylo narocne, k tomu decka po prvnim shlednutem filmu zacinaji vyvadet a k tomu se joan chce zastavit v jednom meste spravit vetrak u auta. vysledek je jediny, ztracime 2 hodiny bloudenim s konecnym nalezenim servisu, kde nam stejne nemohou pomoci. jedeme dal, uz je tma, kolem osme devate hodiny, kdyz se rozhodneme zastavit na veceri v mekaci, ja trvam na co nejrychlejsim odjezdu, protoze jsem utahana jak to kote a uz chci byt v posteli. joan se rozhoduje, ze jeste podepise pranicka (normalni clovek=10 minut, joan= 1 hod.), takze v mekaci ztracime dalsi dve hodiny, ma nalada hranici mezi zoufalstvim a nasranosti. vsichni vcetne joan usinaji. konecne je klid, kdybych jen taky mohla usnout. ach jo. prijizdime do nasi cilove destinace auburnu kolem jedne hodiny v noci. privitame se s babi, ktera se zda velmi mila a jdeme spat. rano privitani i s dedou, ktery je stary mrzout, nema moc rad deti, protoze jsou hlucne a moc rychle se hybaji. ale ja s nim nemam problem, vykladame o vsem moznem. v auburnu jsme zustali do nedele, nic az tak vyrazneho se nedelo, decka se chodili koupat k jezeru nebo v bazenu, jeden den jsme byli na vylete v byvalem zlatem dole a vecer projizdka v golfovem vozitku po mistnim sousedstvi. tato projizdka se mi libila z celeho pobytu vubec nejvic, babi valila z kopce do kopce, obcas nas ostrikali kropice travy, no proste hotova rallye. bylo mi receno, ze odjezd je planovan na sedmou ranni, ze vsichni vstaneme v sest, abysme to mohli vsechno nachystat. tak ja vstavam, ale joan samozrejme nema budik, takze s prarodicema zavlime a cekame na ni, nez se probere (7:30), osprchuje (8:30) a nachysta svoje veci (9:15). me se vari krev v zilach, protoze jediny clovek, ktery potrebuje byt pred tou umornou cestou odpocinuty jsem ja, a presto jsem jedina, kdo vstava tak brzo jak magor. grrr. kdyz konecne vyjedeme je potreba natankovat, joan je odmitnuta kreditka, no problem, pouzije druhou a konecne jsme na ceste. pri druhem tankovani jsou ji odmitnuty obe kredtky, plati hotove a propada zoufalstvi (projevy- jeci na deti, at uz reknou cokoli, porad dokola opakuje oh god, oh god a vzdychani se strida s placem). vola do banky, kde ji rikaji, ze je uplne svorc. no sranda. celou cestu se modlime, abysme dojeli domu, coz se nam nakonec podari. odevzdame detii a pak se me svym obvyklym zpusobem zepta, jestli bych ji nepujcila na benzin: would you like to give me 40 bucks? zadne please ani jine zdvorilostni fraze. tak ji davam prachy, ona si jede cosi vyrizovat. kdyz se vraci, jeste milejsim zpusobem se me zepta, jestli bych ji nemohla pujcit vic, jedine, co rekne je: not 40, 80! ja samozrejme chapu, co chce rict, ale nechami ji trochu vydusit, nez z ni vypadne aspon jedno zdvorile slovo. protoze se uz nemuzu dockat, az odjede na big bear, ochotne ji pomaham s vecmi. jsem to ale mrcha, ze? ale fakt si nemuzu pomoct.

dalsi tyden je ve znameni prvniho zcela normalniho tydne, kdy decka jsou mimo skolu, jen sean chodi do letni skoly, aby dohnal mezery ve cteni. kazdy den od 8 do 10. prvni den byl pohodicka, protoze se mi podarilo vzbudit pouze seana, tak jsem si dali snidani a v klidu jeli do skoly. no a odpoledne jsme opet meli navtevu ze socialky, ktera minuly tyden vyslychala joan a me, tak tedka prisla rada na deti. jsem velmi zvedava jak toto opatrovnictvi dopadne. jeden rodic horsi jak ten druhy, chudaci deti. jen doufam, ze mila socialni pracovnice se nebude chtit stourat v mych dokumentech, to by velmi brzo prisla na to, ze nemam pracovni povoleni a mohla by me poslat expresem domu (mozna nejaky cas ve vezeni nez se tak stane?) no uvidime, nechame to osudu, at se stane cokoli, pujdu s proudem. v patek a sobotu travime na big bearu, kdy i pres veskerou vseobecnou spokojenost se objevi par skraloupu, jako treba tukanec aut, kdy ridila joan a mela kate v aute (z narizeni soudu nesmi sve deti vozit), za coz ji anne dalsi den pekne vypicuje a dozene joan k slzam.jeji chyba. pokud se na to prijde, prijde o decka. vysoka loterie. ja vsemu jen prihlizim a je mi to nejak vsechno jedno.

po odevzadni decek travim sve volno v san clemente, cas plnim chozenim po obchodech a hledanim vhodneho kadernickeho salonu, protoze vazne zacinam potrebovat sestrih, pres ofinu sotva vidim, nehlede na odrosty. hledani je bez uspechu, narazila jsem na dvoje kadernictvi, v jednom strihal jakysi deda, pas. ve druhem starsi pani, v rade sedely dalsi tri sedesatnice. nic pro me. v utery dorazila joan a ve stredu rano jsme jeli pro caparty. ento tyden se motal predevsim kolem oslavy dne nezavislosti, ktery jsme hodlali ztravit v san clemente. posledni dobou tam travime nejak moc casu, chudak anne a allen. ale co, at si nas taky uzijou :D ctvrtek jsme ztravili ve wild rivers (vodni park) s naslednym presunem do domu mych dalsich znamych dee a andyho, kteri jsou mimo mesto a nam poskytli barak k pouzivani. celkem pohodicka, rozvzpominala jsem se na casy, ktere jsem v tomto dome ztravila pred ctyrmi lety. vlastne se toho az tolik nezmenilo. patecni "slavnostni" rano zacalo ponekud tragicky, kdy pred barakem praskla trubka s vodou, ktera zatopila cely travnik vcetne par elektrickych dratu. ochodili jsme snad vsechny sousedy, nikdo nemohl pomct. no sranda, voda chrlila jak o dusu. nakonec se nam aspon podarilo vodu zastavit (cca po dvou hodinach) a mohli jsme se vydat oslavovat dnesni den. vsichni samozrejme meli tricka s vlakou nebo aspon v barvach trikolory. sranda, ja nejvetsi luzr jsem sla symbolicky cela v cernem :D anne s joan se rozhodly chytnout stul v restauraci na molu, ktery budeme drzet az do vecera, ja s allenem a detma jsme zevlili na plazi. hic jak cip, hlava na hlave. nedokazu si predstavit, ze by se sem vtestnal jeste nekdo. tak jsme tak nejak pendlovali, vecer jsme se nachystali na ohnostroje, ktere jsem s joan sledovala z one restaurace a u toho zakusovala hambac. americka pohoda. ohnostroj se jim vcelku vydaril, vsichni jasali, ze pry nejlepsi ohnostroj, co kdy videli. ja jsem radsi drzela jazyk za zuby, na ignis brunensis amici proste nemaji ;) po ohnostroji se vsichni vyvalili do ulic a my na cestu zpet do irvine, kam jsme dorazili kolem jedenacte. nasledny den opet ztraveny ve wild rivers, kde jsem se radne osmahla, jeste mi dela problemy sedet nebo lezet na brise. no sranda, smeju se sama na sobe. takovy maly cerveny racek. tento den probehla i hadka mezi mnou a joan, ktera me donutila prejit k silnejsim zbranim, protoze vcera me opravdu dorazila. zadam ji o jednu vec jako protisluzbu tomu vsemu, co ji delam jako laskavosti ve svych volnych dnech a ona neni ochotna pro me udelat jednu vec, ktera ji nijak neublizi: na ceste z big bearu v utery me hodit do san clemente, kde chci stravit svuj volny tyden. a kolik blbych kecu kolem toho ma, to snad ani mozne neni. uz se tesim, jak bude ladovat vsechny sve zavazadla do auta sama, dokud nekyvne a neodveze me.. jsem mrcha, ja vim, ale srat na hlavu si nenecham, velmi se spletla, kdyz si myslela, ze ze me si udela dalsiho fackovaciho panaka. hohoho. dneska je den pote, sedim v hermose a dohanim sve internetove resty.

uff, neverim, ze se mi podarily tri tydny sfouknout v celkem kratkem case, musim se poplacat po rameni. v utery patnacteho je ono dlouho ocekavane stani soudu, ktere by melo snad definitivne rozhodnout o financni i opatrovnicke strance manzelu cunninghamovych. jsem zvedava, jak to dopadne. nejen proto, ze by me zajimalo, zda existuje spravedlnost, ale na orteli soudu zavisi i moje dalsi setrvani zde. pokud deti prirkne otci, jedu domu. pokud matce, zamlouvam si misto v lecebne. a taky bude stehovani. a hodne zmen. celkem se tesim, jen si musim koupit nejaky soudni outfit, asi rifle nejsou vhodne, ze? tak drzte pesti, at me nevyhosti a at je vysledek co nejlepsi, at uz to znamena cokoli.

mejte se krasne a piste basne

pusu a satecek

EVERYONE NEEDS TO BELIEVE IN SOMETHING. I BELIEVE I'LL HAVE ANOTHER DRINK

Dodatek: fotky

Nervy na pochodu, nervy v kyblu

dobry den preji,

dnesni blog se bude zabyvat mym pomerne stereotypnim zivotem poslednich dni. minuly vikend, kdyz si deticky prevzal otec, jsme s joan meli relaxacni vecer pri sledovani televize - dabel nosi pradu s pamatnou vetou everybody wants to be us, hlavou mi probehlo par sentimentalnich vzpominek, jak jsme to s market sledovali v brne a ted si navic uvedomuju, ze pri hledani prave tohoto filmu ve vercine pocitaci jsme nalezli ono pamatne konske porno. jej, to byly casy. kazdopadne v nedeli dopoledne jsme se obe vydaly na big bear, ja predevsim s vidinou, ze si vyperu. vsechno probihalo klasicky, akorat po ceste jsme projizdely pasadenou a opet doslo na joaninu uchylku - obhlizeni domu. tak jsme ztravili asi hodinu projizdenim kazde ulice v pasadene a south pasadene, ale pak uz konecne smer big bear, jeste jsem si nakoupila nejake dobrutky na nadchazejici dny a hura do domu. mela jsem si lepe zapamatovat joaninu vetu: zajimalo by me, jestli uz ten dum jay donatiral. je pravda, ze mi prislo divne, ze dvere i garaz jsou otevrene, ale nejak jsem tomu nevenovala pozornost a ten vecer sla v klidu spat. probudila jsem se po uzasnem spanku kolem devate a hupslaa do vany. najednou slysim, ze nekdo vzal za kliku u hlavnich dveri. nastesti mi to brebliklo, ze to bude asi jay, ktery prisel malovat. tak jsem, namydlena s nasamponovanou hlavou zabalena jen do rucniku, sla otevrit. nekolik mexicanu a jeden starsi chlapek na telefonu - evidentne jay. ja tam stala jak tvrde y, mexicani slintali a jay mluvil po telefonu s andym (muj znamy, se kterym jsem se ale letos jeste nepotkala, netusila jsem, zda o me vi, ze mam dovoleno bydlet u nich, tak jsem mela celkem bobky, protoze nemame zrovna vrely vztah). no po asi deseti minutach mi bylo oznameno, ze vsechno je v pohode, tak jsem se rychle vratila do koupelny. no trapas. ale od te doby si se mnou jay furt chtel kecat, tak jsme vykladali, nemohla jsem se kvuli nemu ani na zaverecny dil lost dodivat, protoze kazdou snad pulhodinu byl u me, ze si chce vykladat a jestli nerusi.. pozitivni vec - donesl mi obed :) rikal, ze ma lod, tak, ze bysme mohli vyjet na jezero, a ze mi ukaze okoli. celkem mily starik. nicmene kolem druhe me vyzvedla joan, jely jsme na postu, pak jsem ji hodila domu a nasledne mela volne ruce i auto na vylet. bylo mi doporuceno lake arrowhead, asi hodinu cesty. tak si ridim, ridim, uzivam naproste svobody az prijedu k lake arrowhead. opravdu pekna scenerie, hotove lyzarske stredisko.


a jaka to nahoda, ze navigace me navedla primo do centra, tzv. village, plneho malych obchodu. vletela jsem do supermarketu na par osvezujicich drobnustek a nasledne vidim faktory outlet znackovych bot. hua hua, valim dovnitr a koncim koupi dvou paru zabek, oboje kozene, jedny hnede a jedny cerna, uz mam konecne v cem chodit :) touto koupi jsem narosto spokojena, jeste obejdu par obchodu typu pacsun (btw: videla jsem jeden origos pacsun asi hodku cesty od tama, kde bydlim), nadsena krasnyma vecma, zvlaste pak jsem se zamilovala do jedne kozene roxy kabelky, proste nadherna, akorat bila, takze nic pro me, ale kochala jsem se ji asi deset minut.. no co uz, pak jsem jeste objela a obesla kousek jezera a vracela se pomalu zpatky, navratila auto a upalovala domu do hajan. ale asi deset minut po mem prijezdu nekdo klepe, samozrejme jay, ze kde jsem byla, kdyz jsme byli domluveni na lod atd atd, tak mu to vysvetluju.. mam z toho jaye cim dal divnejsi pocit, zvlaste kdyz mi rika, ze nemam joan vykladat, ze mi chce ukazat okoli. zvlastni. hlavou se mi promitaji vsechny horory a thrillery o uchylacich, ze me chce nekde znasilnit a zabit a nikdo o tom vlastne nebude vedet. no nic, uleham. uvedomuju si, ze jsem nechala odemcenou garaz. ups, takze asi dve hodky nemuzu usnout priposrana strachy, ze jay me prijde zabit :D no nicmene rano je novy den, jay mi prinesl kafe, podeziram ho, ze mi ho otravil, tak vypiju jen pulku, pro jistotu, sama na sobe se smeju, jak jsem paranoidni. no ale to uz je tu zase jay na pokec.. uz me zacina stvat. kolem poledne se pro me stavi joan, pokeca s jayem, ja jsem konverzaci pritomna, joan nas predstavuje a jay se tvari, ze jsme spolu nikdy nemluvili!! je to vrah, od tedka si na nej davam definitivni pozor.
Cesta zpatky byla vyjimecna vlastne ve vsem, trvala neobvykle dlouho, coz by vlastne diky joan nebylo ani nic divneho, ale mela jakousi vyletni naladu, tak kdyz jsem navrhla, at si projedeme downtown los angeles a hollywood, byla naprosto nadsena. jej! ted jsem se rozhodla, ze fotky jsem asi prikladat nebudu, jedine, ze pak udelam cely prispevek jenom s fotkama, protoze ten system, ktery tady funguje pri uploadovani fotek je naprosto strasny. takze priste :) no kazdopadne jsme videli a objeli vsechny mrakodrapy v downtownu, moooc pekne, nekolikrat kolem staples center (tam se hraje NBA, NHL, a kdovi, co jeste), no a pak vzhuru do hollywoodu! po delsim hledani, kdy joan mi stale tvrdila, ze naprosto presne vi, kde je rodeo drive, jsme tuto ulici diky me orientaci v navigaci nasli a projeli. byla to krasa pohledet, i kdyz uz byla noc, takze vsude bylo prazdno. no uzila bych si to vic, kdyby joan nezastavovala uprostred cesty a divala se pred sebe, kdyz ridi. co uz. to uz se priblizila devate, kdyz se joan rozhodla, ze se chce naveceret. ne proto, ze by mela hlad, ale ze chce jit do jednoho podniku na sunset blvd. ach jo, ja zvlaste po te strasidelne noci jsem mela dost a nechtela nic jineho nez domu. navic kazda zastavka s joan je zastavkou minimalne na hodinu. grrr. (omlouvam se, ze ze me mluvi zast a zloba, ale o je pod tihou dalsich okolnosti, ja vim, ze bych mela byt trpeliva, ale proste mi to nejde. sorry.. a az ted si uvedomuju, co jay myslel tim, ze joan je charakteristicka tim, ze lidem kolem sebe dava pocit, ze si jich a jeji pomoci neceni.. no to jsem odbocila, zpet k vyletu). tak jsme sly do mels diner. bylo to tam pekne, i jsme si pekne pokecaly, ale bylo na case vyrazit. tak po hodine a pul, kdy si joan nechala zabalit temer veskere objednane jidlo, jsme vyrazily na cestu a asi po 45 minutach dorazily domu. (kolem pulnoci) dorazilo me, kdyz joan z ust vypustila vetu: ty periny deti muzes povlict az zitra. hahaha, jako bych se to chystala udelat tu noc.

streda, ctvrtek, patek klasika v podobe hlidani deti, no problemo.

sobota. jak tezce tento den zacal, tak i pokracoval. v 9:00 mely byt deticky na slavnostnim ukonceni baseballove sezony. samozrejme jsme prijeli pozde, o tom neni pochyb. ale problemy pro me zacaly jiz na samem pocatku. psychicky jsem se nepripravila na to, ze tento ceremonial bude zahajen americkou hymnou. mohlo me to napadnout, ja hloupa, tak kdyz vsichni vstali, sundali cepice na hrudnik, nebo se chytli za srdce, tak ma uboha ceska duse to nevydrzela a zacala se smat. cim vic jsem se to snazila zadrzet, tim vic jsem prskala okolo sebe, no trapka. :) pak byla dlouho nuda, a pak zacal piknik. problem: joan si nemela na co sednou, kdyz nas nenapadlo vzit ji zidli. tak ja ochotna jak zadnice s vidinou aspon male relaxace jsem se navrhla, ze pro ni zajedu domu. samozrejme jsem vubec nespechala, ve schrance jsem k memu udivu (ne az tak velkemu) nasla listecek, ze mam na poste dopis. juhuuuu. a co ze tam bylo? muj peclive ocekavany a hledany ridicak, kokina a mily dopis od rodiny.. oo jak me to potesilo!! hned se mi rozjitril cely den. jeste na uklidneni jsem slupla cely pytlik lekorek a pomalu se vracela do parku, kde jsme asi jeste dve hodky setrvali a pak nastali problemy. pri odchodu se joan parkrat zminila, ze potrebuje na WC, a ja ze OK, jdi, ja zatim nazenu decka do auta. tak jsme se tam asi po 15 minutach sesli a joan, ze at zajedu do starbucks, ze musi na WC.. tim me vytocila neskutecne, uz tak jsme meli zpozdeni do wild rivers, kadibudku ma hned za prdeli a ona jeste trva na zajizdce. to procedim jen par slov pod vousy a jedu. krizovatka, na znacce je zakaz odboceni do leva a zakaz otoceni do U. joan: jed do leva. ja: nemuzu, je tam zakaz. joan:sak az bude zelena tak muzes. ja: nemuzu, mrkni na tu znacku. joan: to ale znamena, ze nemuzet odbocit na cervenou (pozn. v kalifornii je dovoleno odbocit doprava i kdyz je cervena). tak se hadame nekolik minut a ja to koncim komentarem, ze ona bude platit pokutu, ze me je to vlastne jedno. byla jsem vytocena jak nikdy, nesnasim, kdyz na me nekdo jeci a jeste k tomu vim, ze nema pravdu. oh my god. tak kdyz si joan uvedomila, ze se asi zmilila, tak neodpovida na otazky. tim u me konci a ja si slibuju, ze s ni aspon dnes nepromluvim, pokud to nebude nutne. potrebuju volno. no prijizdime do wild rivers, decka se rozprchavaji, joan s anne po chvili taky a j mam klid. pro lepsi zahojeni nervu shltnu kysele rybicky a jsem cool :) pak uz klasika, po seste odvazime deti k otcovi, my domu. joan se evidentne citi blbe, kvuli te hadce, tak navrhuje, at se mrknem spolecne na film, ja: jsem utahana, jdu spat. chudina, asi ji to davam moc sezrat. tak me napada, ze jsem nezminila, ze jsme byli s deckama na novem kreslenem filmu kung fu panda, celkem pohoda. ale uprostred filmu joan: pujdu deckam koupit popcorn. ja: OK (vedela jsem, ze chce po me, abych ho koupila). po 15 minutach: pujdu deckam koupit popcorn. ja: OK, jdi. joan: mohla bys, mohla bys (typicke jeji vykoktavani, kdyz po me neco chce) ho jit koupit? ja: neslysim te. no ale pak uz to bylo neusnosne, tak ji vrele dekuji za zmeskani aspon 15 minut filmu. no uz nevim, co jsem tady tim prispevkem z kina chtela rict, nejak se v tom ztracim a jak to tak pozoruju, cely dnesni prispevek je takovy spis sracek, ale co uz, ze? kdyz se nic poradneho nedeje :D

no takze v sobotu joan odjela a ja si od te doby uzivam a co nejvic se snazim zrelaxovat a psychicky pripravit na tyden dalsi. mela jsem celkem velkolepe plany, co budu o tech volnych dnech delat, ale protoze nemuzu najit klic od baraku, asi jsem ho nekde ztratila nebo nechala v kalhotach na vyprani, tak se nemuzu moc vzdalit. prvni den mi to ovsem nedalo a sla jsem si nakoupit zasoby dobrot.. no a pak kdyztak na plaz. to bylo me veskere vychazeni z baraku. takze veskery cas traven u kompu nebo televize sledovanim CSI.

tak to by bylo asi tak vsechno, co jsem za posledni tyden a neco zazila, nic moc, zacina to byt takova rutina. jo a jeste bych uplne zapomnela na podkapitolku rozvijeni me socialni site. ve skatovem obchode jsem se seznamila a dostala cislo na jednoho surfare matta, celkem sympos, nechavam ho a balim do balicku pro market, uplne jeji typ, enjoy :) no a pak nevim, jestli jsem se zminila, o tech cesich, co bydli o dve mesta dal, myslim, ze jo. no tak ta devcina se stavila jednoho krasneho dne na pokec a domluvili jsme se, ze zajdeme s tou jejich partickou nekam do hospy jak normalni cesi na pivko, posedet, poklabosit. no v poho, na to se tesim ze vseho nejvic, trosku si prihnout po dlouhe dobe :)

no tak to by bylo opravdu vse, psani tohoto prispevku me naprosto vycerpalo, ale protoze jsem nekterym (ze market? :)) slibila, ze blog bude uz vcera, tak jsem si dala zavazek, ze neulehnu, dokud ten blog nenapisu. uff, tak konecne muzu jit buvat.

mejte se vsichni doma krasne a piste i vy co doma noveho, ja jsem uplen out ze vsech informaci :)

ciao

moudro dne: FRIENDS AND FAMILY ARE LIKE BUTT CHEAKS, SHIT MAY SEPERATE THEM BUT THEY WILL ALWAYS COME BACK TOGETHER

Vyletovani

zdravim vsechny nedockavce noveho blogu,
naposled jsem skoncila psanim sobotou, nasledujici ctyri dny volna by se daly snadno shrnout do jednoho, protoze byly ve znameni relaxace a niceho jineho, uzivala jsem si samoty. prvni dosazene vitezstvi - konecne jsem prekonala casovy rozdil, coz se projevilo zejmena tim, ze jsem dokazala spat az do deviti. po dvou dnech me to zacalo pekne stvat, protoze jsem zjistila, ze jsem naprosto neschopna probudit se driv jak v osm, proste to nejde. co uz. joan travila sve volno na big bearu i s autem, ja jsem tedy byla odkazana na svoje dve nozky, ktere za ty ctyri dny dostaly pekne zabrat. v nedeli jsem se vydala jen tak po znamem okoli na mensi - asi trihodinovou prochazku, ktera byla ukoncena v CVSku, kde jsem si nakoupila zasobu zmrzliny a mountain dew na az do stredy - nebo jsem si to aspon myslela. oboji samozrejme padlo jeste tentyz vecer u sledovani filmu citizen kane. velmi me to uspokojilo. jak film tak i pokrmy, tak jsem mohla jit v klidu s napapanym briskem i bez vareni spat. dalsi den jsem stravila par hodin kolem poledne na plazi (protoze tehdy to prece nejvic snahne, ne?!?), a pak opet na prochazku. tentokrat jsem si urcila cil v neznamych koncinach, mel se jim stat fashion mall, cil cislo 2: koupit neco na veceri, coz se ukazalo byt trosku problem, vzhledem k tomu, ze byl memorial day a me, hlavu blondatou nenapadlo, ze skoro vsude bude zavreno.. nakonec jsem ani po trech a pul hodinach do fashion mallu nedosla, zato nohy jsem mela dodrene od zabek tak, ze jsem radsi zvolila chuzi na boso a obratila svoje smerovani zpatky k domovu. po ceste jsem narazila na pizza hut, kde jsem si navybirala tu nejidealnejsi pizzu podle mych predstav - syr, bacon, olivy, zampiony. mnam mnam. pri cekani na jeji udelani se ke mne prichomytl mladik, ktery me upoutal hned pri svem vstupu: rozrazil dvere, mobil a penezenka v ruce, zvykacka v hube. obednal si, pak vyzkousel kazdy hraci automat co v prodejne meli. na hlave stale slunecni bryle. nemohla jsem si pomoct, ale svycm chovanim mi strasne pripominal jumpera. takze jsem se na nem trochu zabavila. pak si ke me onen mladik - jmenem matt - prisedl a zacali jsme konverzovat. nasledne jsme si vymenili cisla s tim, ze nekam vyrazime, bud do baru nebo na cesty.. tak jsem zvedava. cestou zpet jsem si jeste zasla na mistni pier s ruznymi atrakcemi, v restauraci vyhravali jakesi hitovky ci co. nadhera pohledet. no a pak jeste po ceste se mi prihovoril jeden mexican na kole - stary a plesnivy samozrejme, ale byla s nim sranda. na konci najdete nejake fotky krajinky z meho vyletu. cely den skoncil opet u nove porce zmrzliny a filmu, tentokrat heartbreak kid a vratne lahve.

a protoze me odreniny z posledniho vyletu byly natolik zle, ze uz jsem se v utery na zadnou dalsi prochazku nevydala a cely den jsem a) prolezela na plazi, b) prosedela doma. proste pohodicka, vecer opet filmovy - la vie en rose, ktery jsem nedodivala, mam z nej jakesi rozpacite pocity.. ale snad ho dodivam az se budu nudit ;)

no a ve stredu prijela joan, deti vyzvedout ze skoly a jsme zpet ve stare rutine. musim ale uznat, ze deti se oproti predchozim dnum polepsily a zacaly byt celkem hodne. CELKEM. ve ctvrtek jsme byli v kine na speed racerovi. no blbina nejvetsi, ale me aspon uspokojoval pohled na vsudypritomneho matthew foxe, dostatek popcornu po ruce leve a coly po ruce prave.

dnes misto klasickeho zaverecneho citatu zapojim sve (ne)verne ctenre do ankety. protoze jsem zacala intenzivne ve svych volnych dnech sledovat filmy, tak by me zajimalo, na ktery film, bych se mela mrknout, ktery by fakt stal za to. doufam, ze mi poradite a naplnite tim me vecery se zmrzlinou :)

P.S.: na treti a ctvrte fotce je zachycen nas barak v hermose, obyvame spodni patro

Obzerstvi a jine hrichy

Dnes je poklidna nedele. ale musim se jeste vratit k nekterym udalostem poslednich dnu. tak treba patek. hned po skole jsme s Joan naskladaly decka do auta a vydaly se smerem Lake Forest. co ze to tam je? Anne tam ma kancelar a my tam s ni meli sraz. sraz k cemu? abychom se po vyrizeni nejakych formalit vydali do Irvine Spectrum. co ze je to to Spectrum? takove velmi pekne zarizene oblast malych obchudku, restauraci, kin a jinych zabav. na nas cekal stul v baru zvanem Yard Barn, velmi pekne misto, jak travit cas, takovy velmi dobry sportovni bar ve stredozapadnim stylu. naobjednavali jsme tolik jidla, ze se ani neveslo na stul. nekolik taliru kalamar, onion rings, hot wings, buffalo wings, zeleninovy talir, hranolky. a hrrr na to. oh my god. orgasmicke, me nejvic jeli kalamary, uplne jsem si je zamilovala.. decka oproti sice delaly bugr na cele kolo, vyrobili si foukacky a strilely po sobe, ale co muzete delat, kdyz se vam zrovna v puse rozpousti kousek po kousku to nejjemnejsi maso, co jste kdy meli? no proste lahudka. zbyl po nas takovy bordel, ze jinak to nazvat ani nejde a v duchu jsem litovala naseho servera. ten by zaslouzil oceneni server roka. pak jsme jeste vstoupili do obchudku s cokoladou, kde nabizeji vzorky zdarma ;) no bajecny dezert za 0 USD. a pak uz hura do san clemente do domku anne, kde jsem poprve od te doby, co jsem prijela mela tu cest potkat se s jejim manzelem, allenem. privitani bylo nebyvale vrouci, ani jsem to necekala. allen je znam tim, ze jako byvalemu vojakovi mu deti na otazky odpovidaji yes, sir popripade no, sir. tez je znam, jak nam pred tremi lety daval lekce v zivote a naucil nas nasledujici, nekomu mozna znamou basnicku: boys are toys, play with them and then throw them away a podobnymi. proste deti k nemu maji respekt, jeho syn ve trech letech za trestu delal kliky... no a jeho ukolem bylo dat za vyucenou brendanovi, ktery se rano zamcel v pokoji, ze nechce jit do skoly. takze zatimco my jsme vecereli, vedle stolu nebohy brendan byl ucen R. E. S. P. E. C. T.u. timto cvicenim rozumej kliky, ruzne poskoky. jestli jste nekdy videli zabery z vycvikoveho strediska vojaku, tak takhle nejak to tam vypadalo. a jako odpocinek dostal leh na zadech ze zdvizenyma nohama. au au. z vlastni zkusenosti vim, ze to nevydrzim dyl jak par vteri.. on drzel jak o zivot. z brendana teklo, zatinal zuby, skoro tryskaly slzy. a allen na to: rekni mi, az uz nebudes mit chut odpocivat.. hahahaha! tak pak vsechno slo asi trikrat dokola a mily hoch slibil, ze uz bude hodny. potom jsme jeste posedeli nad lahvi vinka a sli spat.

sobota. melo se jit do vodniho parku wild rivers, ale protoze pocasi poslednich dni nepreje prilis letnim aktivitam, ve hre byl seaworld, rybareni nebo movie day. nakonec vyhralo k memu tichemu odporu rybareni. jachta vyplouvala z nedalekeho dana pointu v prave poledne. celkem nas bylo 9, plus dalsi asi 15 cizich pasazeru a 5 clenu posadky. zpocatku jsem odmitala hodit svuj prut do vody a kochala se vyhledem na nedaleke pobrezi. po asi dvou hodinach jsem jen podrzela prut jednomu z deti a zacala mi brat rybka! huhu, prvni ulovek (foto jako dukazni material dolozim pozdeji).a od te doby jsem se od toho prutu nehla, pak se mi podarila jeste jedna ulovit, ale obe byly moc male na to, abysme si je nechali a odvezli domu jako veceri. no neda se. bylo fakt krasne, slunicko svitilo, vitr by sice docela silny, ale aspon nebyl parak. ciaran ulovil pelikana. dvakrat. postupne jsem zacala nachazet zalibeni (platonicke) v jednom clenovi posadky (sami mladi kluci), ktery vypadal jak adam sandler. fakt fesak. urcite jsem ho ohromila, kdyz me chytla morska nemoc a vychrlila snidani pres palubu. primo k pomilovani.. no nic, radsi at uz jsme zpatky v pristavu. allen chyta opravdu velke ryby. velkymi rybami mam na mysli metrove. budeme mit co jist! hura!! po peti hodinach se opet ocitame na pevne pude. rychle zpatky do san clemente, po ceste rozhovor s joan o rusech, kdy byla v soku, ze cesi je nenavidi jeste vic nez americani. pak vecere z cerstvych ulovku a kolem pul devate vyrazime na cestu zpet do hermosy beach, abysme odevzdali deti. jo a malem bych zapomnela, uz sbiram telefonni cisla :) mam od dvou typku - asi padesatiletych surfaru z te jachty, kteri mne slibil, ze me nauci surfovat nebo zajdem na party nebo tak neco.. porad to mam v hlave padesat na padesta, jestli to jsou uchylaci nebo ne. v kazdem pripade byli mili. no vecer kolem desate uz me ceka jenom exmanzelska scena mezi mikem a joan. a pak ja do baraku v hermose a joan zpatky do san clemente.

citat dne: CLICK IT, OR TICKET

Emil cili o vychove

zacinam si na to tady zvykat. zacinam nad tim uvazovat tak, ze me ceka dokonala praxe v trpelivosti, protoze nektere lidi proste nepochopim. navic mam pocit, ze joan si ty svoje decka ani nezaslouzi. asi bych to ani nemela rikat, kdyz me tim vlastne zivi, ale neco na tom bude. vcera totiz byl den obrovskych scen, kdy deti kvuli blbostem byly tahany z postele a jinych casti domu takovym zpusobem, ze se divim, ze nemaji vykloubena ramena, utikali pred svou vlastni matkou.. zvlastni. a navic joan po me chce, abych delala totez. myslim, ze svou roli nezvlada a jeji vymluva: i had a stroke, you know? neni dostacujici. ale na druhou stranu to nejsou rozmazleni fracci a jejich matka se za nema hned nehrne, kdyz vidi slzicku.

postreh: muze byt doktor light realne jmeno pro psyhologa? ten se asi pro svou profesi narodil..

uz se tesim na nedeli az bude zase klid, akorat musim vymyslet novou vymluvu, proc s joan nepojedu na big bear, ale snad me neco chytreho napadne. nebo i hloupeho. ona to stejne nepochopi.. no, ted jsem asi zla, ale nemuzu si pomoc, bavit se s clovekem po mrtvici, to je fakt zahul, zvlast, kdyz mi dava instrukce kam jet. ptam se ji: ted doleva? ona: yes. ja zabocuji. ona krici: no!!! a zbesile ukazuje doleva. ja zmatena. zastavujeme provoz na ctyrproudove ceste. ja se ptam: rovne? ona: no! a ukazuje rovne. ja si v hlave opakuju vsechna sprosta ceska slovicka a jebu na to a jedu rovne. a takhle je to za jednu cestu treba ctyrikrat. grrrrr. tos to jen tak na okraj. ale i na sebe jsem nastvana. ato velmi, protoze nemuzu najit svuj ridicak. nevite nekdo, kam jsem ho dala? mam pocit, ze jsem ho s sebou mela, coz je celkem prusvih, protoze nikde neni. radsi aby byl doma a rodicove ho poslali. no tak zatim jezdim jen s naskenovanou kopii a mezinarodnim RP amodlim se, aby nas nikde nestavili. ale je to jen otazka casu, protoze joan se velmi nerada pripoutava, takze celou cestu auto pipa, ze neni pripoutana a jediny clovek, kteremu to leze na nervy jsem evidentne ja..

asi si pujdu sednout na porch, at si trochu uklidnim nervy nez pojedu pro joan k dr. lightovi a decka do skoly.

prilozim nejake fotky, ktere nekteri z vas videli, jini ne. jsou z hermosy beach, focene primo od domku. enjoy

life is tough, get a helmet

California, tyden prvni

zdravim vsechny ctenare.

po delsi odmlce se vracim k psani blogu z cest, tak doufam, ze se vam bude libit, zazraky na pockani vsak neslibuju. tak snad bych mela zacit od zacatku.

v noci ze ctvrtka na patek uprostred kvetna, presne ve 3:30 stredoevropskeho casu, jsem spolu s rodici vyrazila na ruzyni, odkud me cekal let do takzvaneho raje los angeles v kalifornii. cesta probehla v pohode, bez problemu, stejne tak check-in i nasledny let praha - pariz, vlastne ne docela, ulozila jsem se k sladkemu spanku u okynka, kdyz se asi po 45 minutach letu probudim a zjistim, ze pan vedle me je jakysi cely nervozni. podivam se vedle nej, kde sedi jeho zena, cela bila, letusky se nad ni sklani a ona jen bezdecne klimba hlavou. myslenkama mi zacali projizdet vsechny kurzy prvni pomoci o ozivovani. no nastesti pak vyndali nejake leky z balicku, kde jich strasi pani mela snad padesatku, slupla je a postupne zacala nabyvat na barve. uff, tak ja si zase radsi zdrimnu. v prestupni destinaci se objevuji problemy a znameni, ze vse nepujde uplne hladce. letistni kapacita zejmena pak prostoru pred bezpecnostnimi kontrolami byla velmi velmi vyuzita. a samozrejme boarding uz zacal a ja stale cekala kilometrovou frontu skrz security. uz jsem se smirovala s tim, ze letadlo nestihnu a nastounou velmi podobne zmatky tem lonskym. ale mili frantici mile prekvapili a vsechny z naseho letu zavolali a supli do VIP rady, takze jsme za chvilku byli prolezli.. ale nevim, co se vsem na me nezdalo, hned za kontrolama me zastavil typek, ze mi chce prohledat batoh.. no pomalejsi by nebyla ani mrtvola, ale nakonec to dokoncil a ja bezela ke sve gate, ktera, jak jinak, byla az uplne na konci terminalu. pribehla jsem do uz kraticke rady (zaznamenavam si vyhodu: necekani v rade cca 400 lidi, ale jen necele desitky). pred vstupem na palubu dalsi prohledani batohu, bot a bundy. jsem proste podezrely zivel.. na palube jsem mela sedadlo vedle dvou francouzkych postarsich tetek, ktere neumeli ani slovo anglicky.. lastne dalo by se rict, ze kolem me se asi shromazdil zajezd sedesatnic z frantikova. aspon, ze sedim v ulicce a mam celkem klid. snazim se neusnout pred donesenim jidla, protoze umiram hlady.. povedlo se. chrrrrr chrrrrr. pri cekani na obed hraju milionare, vyhrala jsem 32 000 liber, kdyz se dari, tak se dari. ve znameni stridaveho spanku a hrani milionare se nese cely let. pristani na LAX je bezproblemove, stejne jako pruchod pres customs. povoleni pobytu do NOV 15. kufry v pohode, ted uz jen cekam na odvoz v podobe joan, me nove zivitelky. tak cekam. cekam 20 minut, 30 minut, 40 minut, hodinu, hodinu a pul a furt nic. pisu SMS. nic. pisu SMS me zname anne. nic. tak si jdu koupit zvykacky, abych dostala nejake quartery na telefon a mohla joan zavolat. tak se konecne domlouvame a ja ji nachazim. mela jsem jiz predem informaace, ze je po mrtvici, ochrnuta na pravou stranu tela, chodit teda muze o holi a ridit auto ji nedela sebemensi problem. brzy zjistim, ze mila joan ma problemy s pameti a velmi rada opakuje vetu: i had a stroke, kterou obmenuje s povidanim o mesici v komatu a jak je to strasne. my logopedi poznavame, ze afazie jeji rec dosyta poznamenala, neodbornici si vsimnou pozdeji, ze velmi tezko hleda slova, dela ji problem cist, dokonce i cisla, rekla bych, ze jeji mluvni projev je jeste na horsi urovni nez ten muj. sranda. behem cca 20 minut jsme dorazili do hermosa beach, cestou me ukazala, kde vyrustala a jak to ted prestavuji, ze si lidi nevazi starsich domu a stavi misto toho architektonicke bludy. aha, pani rada kritizuje a poucuje. domecek je sice primo na boardwalku, ale je velmi malinky, dva pokoje, koupelna a obyvak s kuchyni. s detmi mezitim zustana ted jiz byvala pomocnice asijskeho puvodu shanea (cteno shanej). bude to zahul, kdyz vidim, ze shanea vari, dava deckam pokyny co dal. tady neveli matka, ale pomocnice. budu se muset na tuto roli pripravit.

spat jsem sla brzo, asi o pul devate, ale uz kolem pulnoci me probudili sousedi, kteri meli posezeni na balkone. kolem asi treti jdu na zachod a slysim, jak joan vola policajty, ze jsou sousedi hlucni. tak takhle se to teda dela. noise violation. hahaha, jsem zvedava, jak to funguje tady. po dvaceti minutach, kdy se teda znacne ztisili, prijel policat, rekl jim at vypnou hudbu, trochu se ztisi a zase odjel. mmm, cool, byt v OC, MD, uz je vlcou v poutech do policejni dodavky. co uz, aspon je klid a muzu trosku spat.

v sobotu se toho moc nedeje, prijeli za nama moji znamy anne se synem ciaranem, zutavaji na obed. deti si hrajou na plazi. potom kluci (vlastne jsem se nezminila - hlidam osmileta trojcata se jmeny sean, brandon, kate) maji zapas baseballu, pak na chvilku domu sbalit veci na par dni, decka hodit otcovi a hura do san clemente k anne. teda ti z vas, kteri trosku vi o co jde, ostatni muzou par radku preskocit, stale bydli tak, kde predtim, jen uz ji patri cely barak. maji ho krasne zrekonstruovany v mexickem stylu, i kdyz jeste neni uplne hotovy. jdeme na veceri do restaurace na molu - fishermans wharf. mnam mnam, nalivam se margaritou pro lepsi pocit. pak domu, vecer travim v objeti s knizkou.

nedele. vyrazime do vodniho parku wild rivers se spoustou toboganu, bazenku a takovych srand. ja se odvazim jen na par z nich. anne slibuje, ze tam pujdem i pristi tyden a to pujede i jeji manzel - allen a ten me to vsechno nauci a ukaze. no potes. jo a dalsi pro zainteresovane, allen pravdepodobne zabil kiru (psa). ptala jsem se, co se s ni stalo a bylo mi pouze receno, ze porad chcala po dome. mmmm, chudak pejsek. tak maji noveho. ale to jen tak bokem. po par hodinkach v parku jedeme navstivit dalsi mou znamou, dvojce anne - dee. je to mile privitani u bazenu s detickama, ktere se pekne povytahli za tu dobu, zvlaste maly, ktery predtim sotva chodil a o mluveni nemuze byt rec. ted keca jak na bezicim pase. toz tak.

pondeli je ve znameni vyrizovani ruznych veci, pro me s hlavnim cilem koupeni adapteru do americke zasuvky, ktery jsem doma nemohla najit. jedu s joan nejprve k dee a anne do kanclu, kde mi je vyrizeno jakesi lepsi zdravotni pojisteni, pak na manhattan beach do autopojistovny. vse schvaleno, uz mam dovoleno ridit auto. pred tim, nez se vydame na big bear, jeste zastavka ve starbucks a na obed v mexicke restice. mnaaam. zacina se mi tu libit. k big bear lake se dostavame za cca dve hodiny. v tu chvili se dostavuji mnou nenavidene vlastnosti, ktere ma joan. ukazuje mi snad kazdy druhy barak, ktery se ji na big bearu libi a poucuje. ach booze. ja chci jen adapter, pak k anne do baraku a nazdar. krev v zilach mi tuhne, kdyz se joan tak nejak zalibilo jezdit po leve strane silnice. ze by ji ten ridicak meli sebrat uplne. no mrknem do joanineho domu, ktery je fakt utulne, i kdyz typicky americky vybaveny, ma dve kocky, na ktere porad dela tutu nunu. fakt potrebuju odpocinek. ale kdyz ji vysvetluju, ze s ni nasledujici den nebudu, porad se vyptava proc. je vubec mozne, ze by si me hned tak oblibila a chtela byt porad se mnou? no to snad ne. po dvou tydnech bych skocila z okna. na stopadesate se vymluvim na net a ona souhlasi.. ufff. v radioshacku kupuju adapter a jsem nejstastnejsi na svete. kdyz dorazim do domu anne jsem konecne spokojena a schopna si oddychnout. musim posbirat energii na zitra a cestu zpatky. na netu nikoho.. cim to asi bude? ze by tim casovym posunem? tak mrknu na jeden dil lost a valim na kute.

utery. to je dnes. vstavam v 6:30, stale jeste nesrovnana s casovym posunem. pekne horka bublinkova vana, na snidani pancaky s javorovym syrupem. jaka je to pohoda, kdyz nikdo neotravuje. a pak uz jen na net na pokec s ludrama doma. achich achich. doufam, ze se nekomu podari, ten blog docist az se, uz ho pidu hodinu :D

tak to by bylo zatim vsechno, mejte se vsichni doma krasne, mozna se uvidime driv, nez bylo puvodne planovano ;)

heslo poslednich dni: everything will be ok in the end. if its not ok, its not the end