Vyletovani

zdravim vsechny nedockavce noveho blogu,
naposled jsem skoncila psanim sobotou, nasledujici ctyri dny volna by se daly snadno shrnout do jednoho, protoze byly ve znameni relaxace a niceho jineho, uzivala jsem si samoty. prvni dosazene vitezstvi - konecne jsem prekonala casovy rozdil, coz se projevilo zejmena tim, ze jsem dokazala spat az do deviti. po dvou dnech me to zacalo pekne stvat, protoze jsem zjistila, ze jsem naprosto neschopna probudit se driv jak v osm, proste to nejde. co uz. joan travila sve volno na big bearu i s autem, ja jsem tedy byla odkazana na svoje dve nozky, ktere za ty ctyri dny dostaly pekne zabrat. v nedeli jsem se vydala jen tak po znamem okoli na mensi - asi trihodinovou prochazku, ktera byla ukoncena v CVSku, kde jsem si nakoupila zasobu zmrzliny a mountain dew na az do stredy - nebo jsem si to aspon myslela. oboji samozrejme padlo jeste tentyz vecer u sledovani filmu citizen kane. velmi me to uspokojilo. jak film tak i pokrmy, tak jsem mohla jit v klidu s napapanym briskem i bez vareni spat. dalsi den jsem stravila par hodin kolem poledne na plazi (protoze tehdy to prece nejvic snahne, ne?!?), a pak opet na prochazku. tentokrat jsem si urcila cil v neznamych koncinach, mel se jim stat fashion mall, cil cislo 2: koupit neco na veceri, coz se ukazalo byt trosku problem, vzhledem k tomu, ze byl memorial day a me, hlavu blondatou nenapadlo, ze skoro vsude bude zavreno.. nakonec jsem ani po trech a pul hodinach do fashion mallu nedosla, zato nohy jsem mela dodrene od zabek tak, ze jsem radsi zvolila chuzi na boso a obratila svoje smerovani zpatky k domovu. po ceste jsem narazila na pizza hut, kde jsem si navybirala tu nejidealnejsi pizzu podle mych predstav - syr, bacon, olivy, zampiony. mnam mnam. pri cekani na jeji udelani se ke mne prichomytl mladik, ktery me upoutal hned pri svem vstupu: rozrazil dvere, mobil a penezenka v ruce, zvykacka v hube. obednal si, pak vyzkousel kazdy hraci automat co v prodejne meli. na hlave stale slunecni bryle. nemohla jsem si pomoct, ale svycm chovanim mi strasne pripominal jumpera. takze jsem se na nem trochu zabavila. pak si ke me onen mladik - jmenem matt - prisedl a zacali jsme konverzovat. nasledne jsme si vymenili cisla s tim, ze nekam vyrazime, bud do baru nebo na cesty.. tak jsem zvedava. cestou zpet jsem si jeste zasla na mistni pier s ruznymi atrakcemi, v restauraci vyhravali jakesi hitovky ci co. nadhera pohledet. no a pak jeste po ceste se mi prihovoril jeden mexican na kole - stary a plesnivy samozrejme, ale byla s nim sranda. na konci najdete nejake fotky krajinky z meho vyletu. cely den skoncil opet u nove porce zmrzliny a filmu, tentokrat heartbreak kid a vratne lahve.

a protoze me odreniny z posledniho vyletu byly natolik zle, ze uz jsem se v utery na zadnou dalsi prochazku nevydala a cely den jsem a) prolezela na plazi, b) prosedela doma. proste pohodicka, vecer opet filmovy - la vie en rose, ktery jsem nedodivala, mam z nej jakesi rozpacite pocity.. ale snad ho dodivam az se budu nudit ;)

no a ve stredu prijela joan, deti vyzvedout ze skoly a jsme zpet ve stare rutine. musim ale uznat, ze deti se oproti predchozim dnum polepsily a zacaly byt celkem hodne. CELKEM. ve ctvrtek jsme byli v kine na speed racerovi. no blbina nejvetsi, ale me aspon uspokojoval pohled na vsudypritomneho matthew foxe, dostatek popcornu po ruce leve a coly po ruce prave.

dnes misto klasickeho zaverecneho citatu zapojim sve (ne)verne ctenre do ankety. protoze jsem zacala intenzivne ve svych volnych dnech sledovat filmy, tak by me zajimalo, na ktery film, bych se mela mrknout, ktery by fakt stal za to. doufam, ze mi poradite a naplnite tim me vecery se zmrzlinou :)

P.S.: na treti a ctvrte fotce je zachycen nas barak v hermose, obyvame spodni patro

Obzerstvi a jine hrichy

Dnes je poklidna nedele. ale musim se jeste vratit k nekterym udalostem poslednich dnu. tak treba patek. hned po skole jsme s Joan naskladaly decka do auta a vydaly se smerem Lake Forest. co ze to tam je? Anne tam ma kancelar a my tam s ni meli sraz. sraz k cemu? abychom se po vyrizeni nejakych formalit vydali do Irvine Spectrum. co ze je to to Spectrum? takove velmi pekne zarizene oblast malych obchudku, restauraci, kin a jinych zabav. na nas cekal stul v baru zvanem Yard Barn, velmi pekne misto, jak travit cas, takovy velmi dobry sportovni bar ve stredozapadnim stylu. naobjednavali jsme tolik jidla, ze se ani neveslo na stul. nekolik taliru kalamar, onion rings, hot wings, buffalo wings, zeleninovy talir, hranolky. a hrrr na to. oh my god. orgasmicke, me nejvic jeli kalamary, uplne jsem si je zamilovala.. decka oproti sice delaly bugr na cele kolo, vyrobili si foukacky a strilely po sobe, ale co muzete delat, kdyz se vam zrovna v puse rozpousti kousek po kousku to nejjemnejsi maso, co jste kdy meli? no proste lahudka. zbyl po nas takovy bordel, ze jinak to nazvat ani nejde a v duchu jsem litovala naseho servera. ten by zaslouzil oceneni server roka. pak jsme jeste vstoupili do obchudku s cokoladou, kde nabizeji vzorky zdarma ;) no bajecny dezert za 0 USD. a pak uz hura do san clemente do domku anne, kde jsem poprve od te doby, co jsem prijela mela tu cest potkat se s jejim manzelem, allenem. privitani bylo nebyvale vrouci, ani jsem to necekala. allen je znam tim, ze jako byvalemu vojakovi mu deti na otazky odpovidaji yes, sir popripade no, sir. tez je znam, jak nam pred tremi lety daval lekce v zivote a naucil nas nasledujici, nekomu mozna znamou basnicku: boys are toys, play with them and then throw them away a podobnymi. proste deti k nemu maji respekt, jeho syn ve trech letech za trestu delal kliky... no a jeho ukolem bylo dat za vyucenou brendanovi, ktery se rano zamcel v pokoji, ze nechce jit do skoly. takze zatimco my jsme vecereli, vedle stolu nebohy brendan byl ucen R. E. S. P. E. C. T.u. timto cvicenim rozumej kliky, ruzne poskoky. jestli jste nekdy videli zabery z vycvikoveho strediska vojaku, tak takhle nejak to tam vypadalo. a jako odpocinek dostal leh na zadech ze zdvizenyma nohama. au au. z vlastni zkusenosti vim, ze to nevydrzim dyl jak par vteri.. on drzel jak o zivot. z brendana teklo, zatinal zuby, skoro tryskaly slzy. a allen na to: rekni mi, az uz nebudes mit chut odpocivat.. hahahaha! tak pak vsechno slo asi trikrat dokola a mily hoch slibil, ze uz bude hodny. potom jsme jeste posedeli nad lahvi vinka a sli spat.

sobota. melo se jit do vodniho parku wild rivers, ale protoze pocasi poslednich dni nepreje prilis letnim aktivitam, ve hre byl seaworld, rybareni nebo movie day. nakonec vyhralo k memu tichemu odporu rybareni. jachta vyplouvala z nedalekeho dana pointu v prave poledne. celkem nas bylo 9, plus dalsi asi 15 cizich pasazeru a 5 clenu posadky. zpocatku jsem odmitala hodit svuj prut do vody a kochala se vyhledem na nedaleke pobrezi. po asi dvou hodinach jsem jen podrzela prut jednomu z deti a zacala mi brat rybka! huhu, prvni ulovek (foto jako dukazni material dolozim pozdeji).a od te doby jsem se od toho prutu nehla, pak se mi podarila jeste jedna ulovit, ale obe byly moc male na to, abysme si je nechali a odvezli domu jako veceri. no neda se. bylo fakt krasne, slunicko svitilo, vitr by sice docela silny, ale aspon nebyl parak. ciaran ulovil pelikana. dvakrat. postupne jsem zacala nachazet zalibeni (platonicke) v jednom clenovi posadky (sami mladi kluci), ktery vypadal jak adam sandler. fakt fesak. urcite jsem ho ohromila, kdyz me chytla morska nemoc a vychrlila snidani pres palubu. primo k pomilovani.. no nic, radsi at uz jsme zpatky v pristavu. allen chyta opravdu velke ryby. velkymi rybami mam na mysli metrove. budeme mit co jist! hura!! po peti hodinach se opet ocitame na pevne pude. rychle zpatky do san clemente, po ceste rozhovor s joan o rusech, kdy byla v soku, ze cesi je nenavidi jeste vic nez americani. pak vecere z cerstvych ulovku a kolem pul devate vyrazime na cestu zpet do hermosy beach, abysme odevzdali deti. jo a malem bych zapomnela, uz sbiram telefonni cisla :) mam od dvou typku - asi padesatiletych surfaru z te jachty, kteri mne slibil, ze me nauci surfovat nebo zajdem na party nebo tak neco.. porad to mam v hlave padesat na padesta, jestli to jsou uchylaci nebo ne. v kazdem pripade byli mili. no vecer kolem desate uz me ceka jenom exmanzelska scena mezi mikem a joan. a pak ja do baraku v hermose a joan zpatky do san clemente.

citat dne: CLICK IT, OR TICKET

Emil cili o vychove

zacinam si na to tady zvykat. zacinam nad tim uvazovat tak, ze me ceka dokonala praxe v trpelivosti, protoze nektere lidi proste nepochopim. navic mam pocit, ze joan si ty svoje decka ani nezaslouzi. asi bych to ani nemela rikat, kdyz me tim vlastne zivi, ale neco na tom bude. vcera totiz byl den obrovskych scen, kdy deti kvuli blbostem byly tahany z postele a jinych casti domu takovym zpusobem, ze se divim, ze nemaji vykloubena ramena, utikali pred svou vlastni matkou.. zvlastni. a navic joan po me chce, abych delala totez. myslim, ze svou roli nezvlada a jeji vymluva: i had a stroke, you know? neni dostacujici. ale na druhou stranu to nejsou rozmazleni fracci a jejich matka se za nema hned nehrne, kdyz vidi slzicku.

postreh: muze byt doktor light realne jmeno pro psyhologa? ten se asi pro svou profesi narodil..

uz se tesim na nedeli az bude zase klid, akorat musim vymyslet novou vymluvu, proc s joan nepojedu na big bear, ale snad me neco chytreho napadne. nebo i hloupeho. ona to stejne nepochopi.. no, ted jsem asi zla, ale nemuzu si pomoc, bavit se s clovekem po mrtvici, to je fakt zahul, zvlast, kdyz mi dava instrukce kam jet. ptam se ji: ted doleva? ona: yes. ja zabocuji. ona krici: no!!! a zbesile ukazuje doleva. ja zmatena. zastavujeme provoz na ctyrproudove ceste. ja se ptam: rovne? ona: no! a ukazuje rovne. ja si v hlave opakuju vsechna sprosta ceska slovicka a jebu na to a jedu rovne. a takhle je to za jednu cestu treba ctyrikrat. grrrrr. tos to jen tak na okraj. ale i na sebe jsem nastvana. ato velmi, protoze nemuzu najit svuj ridicak. nevite nekdo, kam jsem ho dala? mam pocit, ze jsem ho s sebou mela, coz je celkem prusvih, protoze nikde neni. radsi aby byl doma a rodicove ho poslali. no tak zatim jezdim jen s naskenovanou kopii a mezinarodnim RP amodlim se, aby nas nikde nestavili. ale je to jen otazka casu, protoze joan se velmi nerada pripoutava, takze celou cestu auto pipa, ze neni pripoutana a jediny clovek, kteremu to leze na nervy jsem evidentne ja..

asi si pujdu sednout na porch, at si trochu uklidnim nervy nez pojedu pro joan k dr. lightovi a decka do skoly.

prilozim nejake fotky, ktere nekteri z vas videli, jini ne. jsou z hermosy beach, focene primo od domku. enjoy

life is tough, get a helmet

California, tyden prvni

zdravim vsechny ctenare.

po delsi odmlce se vracim k psani blogu z cest, tak doufam, ze se vam bude libit, zazraky na pockani vsak neslibuju. tak snad bych mela zacit od zacatku.

v noci ze ctvrtka na patek uprostred kvetna, presne ve 3:30 stredoevropskeho casu, jsem spolu s rodici vyrazila na ruzyni, odkud me cekal let do takzvaneho raje los angeles v kalifornii. cesta probehla v pohode, bez problemu, stejne tak check-in i nasledny let praha - pariz, vlastne ne docela, ulozila jsem se k sladkemu spanku u okynka, kdyz se asi po 45 minutach letu probudim a zjistim, ze pan vedle me je jakysi cely nervozni. podivam se vedle nej, kde sedi jeho zena, cela bila, letusky se nad ni sklani a ona jen bezdecne klimba hlavou. myslenkama mi zacali projizdet vsechny kurzy prvni pomoci o ozivovani. no nastesti pak vyndali nejake leky z balicku, kde jich strasi pani mela snad padesatku, slupla je a postupne zacala nabyvat na barve. uff, tak ja si zase radsi zdrimnu. v prestupni destinaci se objevuji problemy a znameni, ze vse nepujde uplne hladce. letistni kapacita zejmena pak prostoru pred bezpecnostnimi kontrolami byla velmi velmi vyuzita. a samozrejme boarding uz zacal a ja stale cekala kilometrovou frontu skrz security. uz jsem se smirovala s tim, ze letadlo nestihnu a nastounou velmi podobne zmatky tem lonskym. ale mili frantici mile prekvapili a vsechny z naseho letu zavolali a supli do VIP rady, takze jsme za chvilku byli prolezli.. ale nevim, co se vsem na me nezdalo, hned za kontrolama me zastavil typek, ze mi chce prohledat batoh.. no pomalejsi by nebyla ani mrtvola, ale nakonec to dokoncil a ja bezela ke sve gate, ktera, jak jinak, byla az uplne na konci terminalu. pribehla jsem do uz kraticke rady (zaznamenavam si vyhodu: necekani v rade cca 400 lidi, ale jen necele desitky). pred vstupem na palubu dalsi prohledani batohu, bot a bundy. jsem proste podezrely zivel.. na palube jsem mela sedadlo vedle dvou francouzkych postarsich tetek, ktere neumeli ani slovo anglicky.. lastne dalo by se rict, ze kolem me se asi shromazdil zajezd sedesatnic z frantikova. aspon, ze sedim v ulicce a mam celkem klid. snazim se neusnout pred donesenim jidla, protoze umiram hlady.. povedlo se. chrrrrr chrrrrr. pri cekani na obed hraju milionare, vyhrala jsem 32 000 liber, kdyz se dari, tak se dari. ve znameni stridaveho spanku a hrani milionare se nese cely let. pristani na LAX je bezproblemove, stejne jako pruchod pres customs. povoleni pobytu do NOV 15. kufry v pohode, ted uz jen cekam na odvoz v podobe joan, me nove zivitelky. tak cekam. cekam 20 minut, 30 minut, 40 minut, hodinu, hodinu a pul a furt nic. pisu SMS. nic. pisu SMS me zname anne. nic. tak si jdu koupit zvykacky, abych dostala nejake quartery na telefon a mohla joan zavolat. tak se konecne domlouvame a ja ji nachazim. mela jsem jiz predem informaace, ze je po mrtvici, ochrnuta na pravou stranu tela, chodit teda muze o holi a ridit auto ji nedela sebemensi problem. brzy zjistim, ze mila joan ma problemy s pameti a velmi rada opakuje vetu: i had a stroke, kterou obmenuje s povidanim o mesici v komatu a jak je to strasne. my logopedi poznavame, ze afazie jeji rec dosyta poznamenala, neodbornici si vsimnou pozdeji, ze velmi tezko hleda slova, dela ji problem cist, dokonce i cisla, rekla bych, ze jeji mluvni projev je jeste na horsi urovni nez ten muj. sranda. behem cca 20 minut jsme dorazili do hermosa beach, cestou me ukazala, kde vyrustala a jak to ted prestavuji, ze si lidi nevazi starsich domu a stavi misto toho architektonicke bludy. aha, pani rada kritizuje a poucuje. domecek je sice primo na boardwalku, ale je velmi malinky, dva pokoje, koupelna a obyvak s kuchyni. s detmi mezitim zustana ted jiz byvala pomocnice asijskeho puvodu shanea (cteno shanej). bude to zahul, kdyz vidim, ze shanea vari, dava deckam pokyny co dal. tady neveli matka, ale pomocnice. budu se muset na tuto roli pripravit.

spat jsem sla brzo, asi o pul devate, ale uz kolem pulnoci me probudili sousedi, kteri meli posezeni na balkone. kolem asi treti jdu na zachod a slysim, jak joan vola policajty, ze jsou sousedi hlucni. tak takhle se to teda dela. noise violation. hahaha, jsem zvedava, jak to funguje tady. po dvaceti minutach, kdy se teda znacne ztisili, prijel policat, rekl jim at vypnou hudbu, trochu se ztisi a zase odjel. mmm, cool, byt v OC, MD, uz je vlcou v poutech do policejni dodavky. co uz, aspon je klid a muzu trosku spat.

v sobotu se toho moc nedeje, prijeli za nama moji znamy anne se synem ciaranem, zutavaji na obed. deti si hrajou na plazi. potom kluci (vlastne jsem se nezminila - hlidam osmileta trojcata se jmeny sean, brandon, kate) maji zapas baseballu, pak na chvilku domu sbalit veci na par dni, decka hodit otcovi a hura do san clemente k anne. teda ti z vas, kteri trosku vi o co jde, ostatni muzou par radku preskocit, stale bydli tak, kde predtim, jen uz ji patri cely barak. maji ho krasne zrekonstruovany v mexickem stylu, i kdyz jeste neni uplne hotovy. jdeme na veceri do restaurace na molu - fishermans wharf. mnam mnam, nalivam se margaritou pro lepsi pocit. pak domu, vecer travim v objeti s knizkou.

nedele. vyrazime do vodniho parku wild rivers se spoustou toboganu, bazenku a takovych srand. ja se odvazim jen na par z nich. anne slibuje, ze tam pujdem i pristi tyden a to pujede i jeji manzel - allen a ten me to vsechno nauci a ukaze. no potes. jo a dalsi pro zainteresovane, allen pravdepodobne zabil kiru (psa). ptala jsem se, co se s ni stalo a bylo mi pouze receno, ze porad chcala po dome. mmmm, chudak pejsek. tak maji noveho. ale to jen tak bokem. po par hodinkach v parku jedeme navstivit dalsi mou znamou, dvojce anne - dee. je to mile privitani u bazenu s detickama, ktere se pekne povytahli za tu dobu, zvlaste maly, ktery predtim sotva chodil a o mluveni nemuze byt rec. ted keca jak na bezicim pase. toz tak.

pondeli je ve znameni vyrizovani ruznych veci, pro me s hlavnim cilem koupeni adapteru do americke zasuvky, ktery jsem doma nemohla najit. jedu s joan nejprve k dee a anne do kanclu, kde mi je vyrizeno jakesi lepsi zdravotni pojisteni, pak na manhattan beach do autopojistovny. vse schvaleno, uz mam dovoleno ridit auto. pred tim, nez se vydame na big bear, jeste zastavka ve starbucks a na obed v mexicke restice. mnaaam. zacina se mi tu libit. k big bear lake se dostavame za cca dve hodiny. v tu chvili se dostavuji mnou nenavidene vlastnosti, ktere ma joan. ukazuje mi snad kazdy druhy barak, ktery se ji na big bearu libi a poucuje. ach booze. ja chci jen adapter, pak k anne do baraku a nazdar. krev v zilach mi tuhne, kdyz se joan tak nejak zalibilo jezdit po leve strane silnice. ze by ji ten ridicak meli sebrat uplne. no mrknem do joanineho domu, ktery je fakt utulne, i kdyz typicky americky vybaveny, ma dve kocky, na ktere porad dela tutu nunu. fakt potrebuju odpocinek. ale kdyz ji vysvetluju, ze s ni nasledujici den nebudu, porad se vyptava proc. je vubec mozne, ze by si me hned tak oblibila a chtela byt porad se mnou? no to snad ne. po dvou tydnech bych skocila z okna. na stopadesate se vymluvim na net a ona souhlasi.. ufff. v radioshacku kupuju adapter a jsem nejstastnejsi na svete. kdyz dorazim do domu anne jsem konecne spokojena a schopna si oddychnout. musim posbirat energii na zitra a cestu zpatky. na netu nikoho.. cim to asi bude? ze by tim casovym posunem? tak mrknu na jeden dil lost a valim na kute.

utery. to je dnes. vstavam v 6:30, stale jeste nesrovnana s casovym posunem. pekne horka bublinkova vana, na snidani pancaky s javorovym syrupem. jaka je to pohoda, kdyz nikdo neotravuje. a pak uz jen na net na pokec s ludrama doma. achich achich. doufam, ze se nekomu podari, ten blog docist az se, uz ho pidu hodinu :D

tak to by bylo zatim vsechno, mejte se vsichni doma krasne, mozna se uvidime driv, nez bylo puvodne planovano ;)

heslo poslednich dni: everything will be ok in the end. if its not ok, its not the end