Nasledujici prispevek je diky mnozstvi obrazku vhodny i pro analfabety a deti do 6 let

zdravicko vsem,
mam par novinek, vetsinou negativnich, tak si je necham pro sebe a rozepisu se pozdeji, protoze tento prispevek je zamyslen jako vyhradne obrazkovy. jen o jednu se podelim: k poslednimu tohoto mesice se stehujeme z hermosy beach, tzn. domku na plazi zpet na big bear. takze si muzete snazat moji adresu, kterou jsem horentne rozdala a pokud jste NAHODOU zamysleli mi neco poslat, tak vam pozdeji, az budu vedet nejakou novou, tak dam urco vedet.

ale uz k tem obrazkum. je to takova vsehochut, prvni jsou obrazky z rybareni na jachte, jak jsem o tom psala nekdy v cervnu, pamatujete?


kate rybarici, nic nechytajici


sean rybarici (muj oblibenec z trojcat)


brendan (ala mister drama queen)


pamatna a nezapomenutelna joan


joan (v pozadi) s anne, bez ktere bych tady nebyla, ale hlavne bych to bez ni tady neprezila vic jak tyden


a to jsem ja jeste bila jako stena, ale jeste ne z morske nemoci (zacatek plavby)


deticky ve skateparku


a tady je dalsi pamatna a nezapomenutelna osoba - babi (vlevo), ktera nas minuly tyden byla navstivit a dojmy uz ne tak pozitivni jako kdyz jsem ji videla minule, kate (uprostred) a patrick coby starsi bratr trojcat, pekny vylupek


toto je vsuvka, dite je matthew, ktereho jsem hlidala uz coby 9. mesicniho i rok pote. ted uz je pekne vyrostly, beha a mluvi!! v pozadi jeho matka deirdre (dvojce anne)


to jsem ja na stare fotce, kdy jsem jeste mela svoje stare vlasy (byla jsem se ostrihat, poprve v zivote na me hlave pracovaly dve holicky NARAZ, vietnamky a vysledek je, ze vypadam jak hitler, takze je mozne, ze toto je ma posledni fotka nez mi vlasy dorostou ;))


v tomto dome v san clemente bydli allen a anne, jeste ma jedno patro, ktere tady nejde videt


a to je muj milacek a spriznena duse jmenem max (pes anne a allena)


molo v san clemente


jizni cast san clemente


pohled z mola, opet san clemente

doufam, ze se vam fotecky libily, pozdeji prijde i nejaky textovy prispevek. a jen tak by the way, co takhle jedno denne skocit na stranku new oakladu http://new-oakland.myminicity.com. dik jak cip! pokazde pribyde jeden clovicek, no neni to roztomile?

YOU HAVE TO CRAWL BEFORE YOU LEARN TO WALK

Mam to uz za sebou

pred nekolika okamziky jsem se vratila z downtownu, kde se konalo ono dlouho ocekavane preliceni. s vysledkem takovym, ze se zadne preliceni nekonalo. jsem zklamana. ale abych zacala od zacatku, soud zacinal neprijemne brzy v 8:30, coz znamenalo velmi brzke vstavani, spolecne s joan jsme nabraly babi a vyrazili jsme do centra deni. v soudni mistnosti bylo to rano k projednani hned nekolik rozvodu (cca 8). pred zacatkem mi bylo receno, ze joan hodla navrhnout peci o decka jen dva vikendy v mesici. ze by to pro me znamenalo cestu domu? mmmm. prvni kauzy zacaly pohodove, kazde stani tak zhruba 15-20 minut. a pak zacaly ty osklive rozvody. napriklad dvojice rusu, kdy manzelka mela prekladatelku, takze evidentne jeji anglictina nic moc, manzel zjevne zamoznejsi, ale taky spatne mluvil anglicky. nicmene v tomto stani letala vetrem slova jako domaci nasili, nacez manzelka unesla dite a byla i ve vezeni kvuli tomu a podobne. no vesele. nekteri lidi jsou proste nepoucitelni. v nasledujici kauze se dokazaly pravnicky hadat pul hodiny o tom, jaky ma manzel prijem, kazdy totiz jinak chapal informace na vyplatni pasce. achich achich. ja jsem sedela v soudni sini spolecne s babi a prihlizela vsem temto kauzam, zatimco pravnici, joan, mike a anne diskutovali za dvermi. nakonec probihalo velke podepisovani papiru a podobne behani za asistentem soudce nebo jak bych ho mohla nazvat. jasne znameni, ze se neco deje. a taky ze jo. doslo k prozatimni dohode obou stran, ktere potrva do dalsiho soudniho stani (pry posledniho) dne 10. zari. mimochodem se ujednava to, ze decka budou v peci matky od stredy do nedele, coz je o jeden den vic, nez doted. tzn. jeden pracovni den navic pro me. ach jo. s tim, ze samozrejme nic neni definitivni a pravdepodobne bude zmeneno onoho 10. zari. to je ale skok, co? z vikendu jednou za 14 dni na 5 dni v tydnu. tos tak. clovek proste musi premyslet, co ma ten mike za lubem, kdyz dneska mohl vyhrat deti do sve pece, ale dobrovolne se jich temer vzda behem celeho leta. hmmmm.

jdu si trochu odpocinout, jsem z toho vseho uplne uondana.
see ya later aligator

SPADNOUT Z DOBREHO KONE STOJI ZA TO

Byt ci nebyt?

tak to je otazka, ktera mi opet vyvstala pred nekolika dny a od te doby se ji nemuzu zbavit. zustat ci vratit se? nejsem ani v krizi ani zdepla, jen se tak nejak snazim racionalne vysvetlit, co je lepsi. mate nejake tipy? stejne mi bude vetsi napovedou az onen dlouho ocekavany osudny den D aneb den soudu, ale nejak se mi zda, ze cas, ktery toto datum ukraji se vlece a vlece. tzn. ze mimo deti se staram o VELMI plactivou joan a uklidnuju ji, ze vsechno bude dobre.. ale jista si tim teda nejsem, protoze i pres pozitivni report od socialni pracovnice, ktera tvrdila, ze matka by decka klidne mohla dostat do pece, tak ted tak nejak prosakuje vsemi smery, ze otec asi dostane 80 procent a joan 20. to je kazdy druhy tyden. tak to jsem faaakt zvedava, mam tak nejak pocit, ze se blizi konec meho pobytu, ze by predtucha? a mimo nervu kolem decek zacaly byt velkym problemem penize, ktere, jak se zda, joan nema. ale jde videt, ze v zivote nesetrila, nakoupi spoustu kokin, a pak se najednou pozastavuje, jestli koupit konzervu za 3 dolary nebo 3.25. nechapacka, ale neva. hlavne doufam, ze mne bude platit, ostatni me az tak nezajima ;) teda jidlo je taky lepsi, kdyz je lepsi. ale co uz. whatever.

nevim, jestli jsem se v minulem prispevku zminila, ze me ceka tento tyden volno, protoze mela prijet joanina kamoska. pozdeji jsem se dozvedela, ze prijede se trema deckama.. uff, barak v hermose zazije, co jeste nezazil, malicky pribytecek sotva unese soucasny pocet obyvatel, natoz pak o ctyri vic minus jeden (ja). uz jsem mela plany, jak svou dovcu stravim, v san clemente, uz jsem mela domluvene s allenem, ze mi pujci auto, a muj plan byl, ze pojedu nakupovat nejake haderky do velkych obchodu. no nicmene ve stredu rano se dovidam, ze mila kamaradka prijede az v patek. no co uz, dva dny prace neuskodi, apon dostanu pulku svych penez. ale co se nestalo, v patek rano ona nemila pani napsala SMS, ze prijede az v nedeli! jaka ludra! cely tyden mam sbalenou pulku veci v batohu, abych byla pripravena kdykoli odjet. a s kazdym odlozenym dnem vybaluju aspon drogerku. grrr

do soudneho dne zbyvaji ctyri dny a ja nutne potrebuju nejaky soudni outfit, kdyztak to ojebu a pujdu na protest v jeanach. who cares? zitra prijizdi babi, aby se zucastnila nedelni oslavy narozenin trojcat, tak doufam, ze ja to nebudu muset pracovat, kdyz to ma byt muj volny den, tak bych se svezla do san clemente a stravila tam aspon par dni. vlastne jen pondeli a utery rano. no uvidime, co je lepsi. uz budu koncit, bude papuuuu.

mejte se hezyk a doufam, ze aspon nekdo oceni, ze tohle je uz druhy blog behem tydne. jsem dobra, co? (o kvalite prispevku prosim pomlcime)

DONT KNOCK ON DEATHS DOOR. RING THE BELL AND RUN! HE HATES THAT

Time is coming

jsem ostuda, priznavam, uz je tomu skoro mesic, co jsem zadala posledni prispevek. stydim se a nehodlam se vymouvat na okolnosti, proste se mi nechtelo psat zazitky, protoze jich bylo dost, tak ted je jich jeste vic, ale na druhou stranu jsem nektere mezitim zapomnela.

musim rict, ze uplynule tydny se muj postoj k tomuto mistu hodne zmenil. po tom, co mi tak vyletly nervy se mnohe zmenilo a vse se uklidnilo, zacalo mi to tady utikat. vetsinou diky tomu, ze jsem zacala travit min casu o samote, a vic casu s allenem a anne v san clemente. tez diky nim jsem zacala opet popijet, takze usmev na rtech byl hned dvojnasobny. moje nadseni a stesti trvalo neco pres dva tydny, posledni tyden zase uvazuju o odjezdu. ale k tomu vsemu se jeste dostanu.

me alkoholicke obdobi zacalo v patek trinacteho, kdy jsem lezela v posteli, hledela do stropu a prosila o smilovani bozi, cehoz si vsiml allen a vzal me do irske hospudky. necekane tam cepovali plzen, kterou jsem s nadsenim vydundala behem asi 10 minut. kazdopadne jsem se zase citila jako clovek po dlouhe dobe, i kdyz se mi allen celou dobu vysmival, jaky je muj zivot mizerny, zadny alkohol, zadny sex, a vsude joan a trojcata. verim, ze jsem mu prodlouzila zivot o nekolik let, smal se tak, az mu slzy tekly. a ja kupodivu neupadla do deprese. tak jsem do sebe vrazila asi tri piva a vraceli jsme se domu.

ve stredu 18. cervna koncila deckam skola. ja tento den nevitala s nadsenim, ale spis s hruzou toho, ze decka s nama budou travit vic casu. ale kupodivu me obavy byly naprosto liche, dokonce je to vetsi pohoda, protoze nikoho nemusim vyhanet z postele pred sedmou. ten ranni shon byl vubec nejhorsi. takze ted se kazdy muze probudit kdy chce a ja mam dokonce cas se v klidu osprchovat a namalovat. no nicmene hned ve stredu, kdy decka dostaly neco jako vysvedceni jsem vyrazili k joaninym rodicum do severni kalifornie. nebyla jsem seznamena vubec s nicim ohledne cesty, tak jsem si na netu nasla, ze cesta trva 6 a pul hodiny. ok. z redonda jsme vyjeli asi kolem druhe, cesta byla umorna dvojnasob, rizeni bylo narocne, k tomu decka po prvnim shlednutem filmu zacinaji vyvadet a k tomu se joan chce zastavit v jednom meste spravit vetrak u auta. vysledek je jediny, ztracime 2 hodiny bloudenim s konecnym nalezenim servisu, kde nam stejne nemohou pomoci. jedeme dal, uz je tma, kolem osme devate hodiny, kdyz se rozhodneme zastavit na veceri v mekaci, ja trvam na co nejrychlejsim odjezdu, protoze jsem utahana jak to kote a uz chci byt v posteli. joan se rozhoduje, ze jeste podepise pranicka (normalni clovek=10 minut, joan= 1 hod.), takze v mekaci ztracime dalsi dve hodiny, ma nalada hranici mezi zoufalstvim a nasranosti. vsichni vcetne joan usinaji. konecne je klid, kdybych jen taky mohla usnout. ach jo. prijizdime do nasi cilove destinace auburnu kolem jedne hodiny v noci. privitame se s babi, ktera se zda velmi mila a jdeme spat. rano privitani i s dedou, ktery je stary mrzout, nema moc rad deti, protoze jsou hlucne a moc rychle se hybaji. ale ja s nim nemam problem, vykladame o vsem moznem. v auburnu jsme zustali do nedele, nic az tak vyrazneho se nedelo, decka se chodili koupat k jezeru nebo v bazenu, jeden den jsme byli na vylete v byvalem zlatem dole a vecer projizdka v golfovem vozitku po mistnim sousedstvi. tato projizdka se mi libila z celeho pobytu vubec nejvic, babi valila z kopce do kopce, obcas nas ostrikali kropice travy, no proste hotova rallye. bylo mi receno, ze odjezd je planovan na sedmou ranni, ze vsichni vstaneme v sest, abysme to mohli vsechno nachystat. tak ja vstavam, ale joan samozrejme nema budik, takze s prarodicema zavlime a cekame na ni, nez se probere (7:30), osprchuje (8:30) a nachysta svoje veci (9:15). me se vari krev v zilach, protoze jediny clovek, ktery potrebuje byt pred tou umornou cestou odpocinuty jsem ja, a presto jsem jedina, kdo vstava tak brzo jak magor. grrr. kdyz konecne vyjedeme je potreba natankovat, joan je odmitnuta kreditka, no problem, pouzije druhou a konecne jsme na ceste. pri druhem tankovani jsou ji odmitnuty obe kredtky, plati hotove a propada zoufalstvi (projevy- jeci na deti, at uz reknou cokoli, porad dokola opakuje oh god, oh god a vzdychani se strida s placem). vola do banky, kde ji rikaji, ze je uplne svorc. no sranda. celou cestu se modlime, abysme dojeli domu, coz se nam nakonec podari. odevzdame detii a pak se me svym obvyklym zpusobem zepta, jestli bych ji nepujcila na benzin: would you like to give me 40 bucks? zadne please ani jine zdvorilostni fraze. tak ji davam prachy, ona si jede cosi vyrizovat. kdyz se vraci, jeste milejsim zpusobem se me zepta, jestli bych ji nemohla pujcit vic, jedine, co rekne je: not 40, 80! ja samozrejme chapu, co chce rict, ale nechami ji trochu vydusit, nez z ni vypadne aspon jedno zdvorile slovo. protoze se uz nemuzu dockat, az odjede na big bear, ochotne ji pomaham s vecmi. jsem to ale mrcha, ze? ale fakt si nemuzu pomoct.

dalsi tyden je ve znameni prvniho zcela normalniho tydne, kdy decka jsou mimo skolu, jen sean chodi do letni skoly, aby dohnal mezery ve cteni. kazdy den od 8 do 10. prvni den byl pohodicka, protoze se mi podarilo vzbudit pouze seana, tak jsem si dali snidani a v klidu jeli do skoly. no a odpoledne jsme opet meli navtevu ze socialky, ktera minuly tyden vyslychala joan a me, tak tedka prisla rada na deti. jsem velmi zvedava jak toto opatrovnictvi dopadne. jeden rodic horsi jak ten druhy, chudaci deti. jen doufam, ze mila socialni pracovnice se nebude chtit stourat v mych dokumentech, to by velmi brzo prisla na to, ze nemam pracovni povoleni a mohla by me poslat expresem domu (mozna nejaky cas ve vezeni nez se tak stane?) no uvidime, nechame to osudu, at se stane cokoli, pujdu s proudem. v patek a sobotu travime na big bearu, kdy i pres veskerou vseobecnou spokojenost se objevi par skraloupu, jako treba tukanec aut, kdy ridila joan a mela kate v aute (z narizeni soudu nesmi sve deti vozit), za coz ji anne dalsi den pekne vypicuje a dozene joan k slzam.jeji chyba. pokud se na to prijde, prijde o decka. vysoka loterie. ja vsemu jen prihlizim a je mi to nejak vsechno jedno.

po odevzadni decek travim sve volno v san clemente, cas plnim chozenim po obchodech a hledanim vhodneho kadernickeho salonu, protoze vazne zacinam potrebovat sestrih, pres ofinu sotva vidim, nehlede na odrosty. hledani je bez uspechu, narazila jsem na dvoje kadernictvi, v jednom strihal jakysi deda, pas. ve druhem starsi pani, v rade sedely dalsi tri sedesatnice. nic pro me. v utery dorazila joan a ve stredu rano jsme jeli pro caparty. ento tyden se motal predevsim kolem oslavy dne nezavislosti, ktery jsme hodlali ztravit v san clemente. posledni dobou tam travime nejak moc casu, chudak anne a allen. ale co, at si nas taky uzijou :D ctvrtek jsme ztravili ve wild rivers (vodni park) s naslednym presunem do domu mych dalsich znamych dee a andyho, kteri jsou mimo mesto a nam poskytli barak k pouzivani. celkem pohodicka, rozvzpominala jsem se na casy, ktere jsem v tomto dome ztravila pred ctyrmi lety. vlastne se toho az tolik nezmenilo. patecni "slavnostni" rano zacalo ponekud tragicky, kdy pred barakem praskla trubka s vodou, ktera zatopila cely travnik vcetne par elektrickych dratu. ochodili jsme snad vsechny sousedy, nikdo nemohl pomct. no sranda, voda chrlila jak o dusu. nakonec se nam aspon podarilo vodu zastavit (cca po dvou hodinach) a mohli jsme se vydat oslavovat dnesni den. vsichni samozrejme meli tricka s vlakou nebo aspon v barvach trikolory. sranda, ja nejvetsi luzr jsem sla symbolicky cela v cernem :D anne s joan se rozhodly chytnout stul v restauraci na molu, ktery budeme drzet az do vecera, ja s allenem a detma jsme zevlili na plazi. hic jak cip, hlava na hlave. nedokazu si predstavit, ze by se sem vtestnal jeste nekdo. tak jsme tak nejak pendlovali, vecer jsme se nachystali na ohnostroje, ktere jsem s joan sledovala z one restaurace a u toho zakusovala hambac. americka pohoda. ohnostroj se jim vcelku vydaril, vsichni jasali, ze pry nejlepsi ohnostroj, co kdy videli. ja jsem radsi drzela jazyk za zuby, na ignis brunensis amici proste nemaji ;) po ohnostroji se vsichni vyvalili do ulic a my na cestu zpet do irvine, kam jsme dorazili kolem jedenacte. nasledny den opet ztraveny ve wild rivers, kde jsem se radne osmahla, jeste mi dela problemy sedet nebo lezet na brise. no sranda, smeju se sama na sobe. takovy maly cerveny racek. tento den probehla i hadka mezi mnou a joan, ktera me donutila prejit k silnejsim zbranim, protoze vcera me opravdu dorazila. zadam ji o jednu vec jako protisluzbu tomu vsemu, co ji delam jako laskavosti ve svych volnych dnech a ona neni ochotna pro me udelat jednu vec, ktera ji nijak neublizi: na ceste z big bearu v utery me hodit do san clemente, kde chci stravit svuj volny tyden. a kolik blbych kecu kolem toho ma, to snad ani mozne neni. uz se tesim, jak bude ladovat vsechny sve zavazadla do auta sama, dokud nekyvne a neodveze me.. jsem mrcha, ja vim, ale srat na hlavu si nenecham, velmi se spletla, kdyz si myslela, ze ze me si udela dalsiho fackovaciho panaka. hohoho. dneska je den pote, sedim v hermose a dohanim sve internetove resty.

uff, neverim, ze se mi podarily tri tydny sfouknout v celkem kratkem case, musim se poplacat po rameni. v utery patnacteho je ono dlouho ocekavane stani soudu, ktere by melo snad definitivne rozhodnout o financni i opatrovnicke strance manzelu cunninghamovych. jsem zvedava, jak to dopadne. nejen proto, ze by me zajimalo, zda existuje spravedlnost, ale na orteli soudu zavisi i moje dalsi setrvani zde. pokud deti prirkne otci, jedu domu. pokud matce, zamlouvam si misto v lecebne. a taky bude stehovani. a hodne zmen. celkem se tesim, jen si musim koupit nejaky soudni outfit, asi rifle nejsou vhodne, ze? tak drzte pesti, at me nevyhosti a at je vysledek co nejlepsi, at uz to znamena cokoli.

mejte se krasne a piste basne

pusu a satecek

EVERYONE NEEDS TO BELIEVE IN SOMETHING. I BELIEVE I'LL HAVE ANOTHER DRINK